Inkontinence a těhotenství

Dnes už nejsou výjimkou ženy, které po čtyřicítce otěhotní a porodí dítě. Věk rodiček se stále posunuje a s tím také stoupá riziko problémů, které mohou zkomplikovat nejen těhotenství, ale i období po něm. Mezi dlouhodobé následky může patřit i přetrvávající inkontinence.

Jestliže nejběžnějším urologickým problémem žen po třicítce je občasná stresová inkontinence, pak starší matky jí trpí téměř vždy. U starších maminek nebo těch po těžkém porodu se neobnoví v plné míře funkce svěrače močového měchýře a žena trpí v menší či větší míře močovou inkontinencí.
V některých případech může po porodu dojít k dočasné ztrátě citlivosti v intimních partiích. Obvyklé nutkání k vyprázdnění se nemusí hned objevit a močení bývá zpočátku velice nepříjemné, protože moč může pálit v místě nastřižené hráze.

Riziko rozvoje inkontinence se významně zvyšuje nejen u žen, které porodily více dětí, ale rovněž u těch, které porodily alespoň jedno dítě o hmotnosti více než 4000 g. Natažení svalů a vazů pánevního dna a velká pravděpodobnost částečného narušení pánevních nervů vznikajícího během porodu přirozenými cestami se považují za hlavní příčiny uvolnění závěsných vazů mezi kostmi stydkými a močovou trubicí a močovým měchýřem. Jejich úkolem je udržovat tyto orgány ve správné anatomické poloze v těsné blízkosti stydkých kostí. Tato poloha se považuje za základní podmínku udržení moči při zmíněném zvýšeném nitrobřišním tlaku v průběhu fyzické aktivity.
Některé ženy se proto „domáhají“ porodu císařským řezem a myslí si, že tak riziku inkontinence předejdou. Na první pohled by se to sice mohlo zdát být logické, ale odborné medicínské studie zkoumající vliv císařského řezu na stresovou inkontinenci tvrdí, že tomu tak v praxi není.

Nechtěný únik moči bývá důsledkem oslabení svalstva pánevního dna. Souvislost přirozeného porodu přirozenými cestami a stresové inkontinence prokazují i vědecké studie. Většinou platí: čím více porodů, tím větší riziko vzniku a zhoršování příznaků nechtěného stresového úniku moči.
Ženy se nechávají ukolébat tím, že jejich problém není závažný. Ovšem jejich potíže samy nezmizí. Změny, které nastaly v průběhu porodu, u většiny žen postupně odeznějí. Někdy ale nevymizí a mohou vyústit v trvalou inkontinenci. Během těhotenství trápí nechtěný únik moči až 60 % žen, 32 % žen má potíže i po porodu.

Pro takzvaný stresový typ inkontinence je typický únik moči při zvýšení nitrobřišního tlaku například při kašli, běhu, poskoku a podobně. Příčinou úniku moči může být zvýšená pohyblivost močové roury a hrdla močového měchýře, která vzniká nejčastěji po těžkém porodu a také u těžce pracujících žen. Dále se na rozvoji tohoto typu inkontinence podílejí strukturální změny ve stěně močové roury, které vznikají u žen po přechodu.

Posilovat pánevní dno se vyplatí

Svaly pánevního dna jsou naši zrakům ukryté, přesto hrají v našem těle důležitou roli. Především se podílejí na správné močové kontinenci a také udržují orgány malé pánve – močový měchýř, dělohu a konečník – ve správné poloze.

Pravidlo, že má žena výbornou fyzičku a díky tomu i silné pánevní dno, často neplatí. Svaly pánevního dna jsou svaly vnitřní. Jejich aktivace i relaxace je závislá na uvědomění si jejich uložení v malé pánvi. Oslabené svaly pánevního dna totiž nemusí být nutně spojené se symptomy inkontinence. Častěji jsou spojené s bolestmi zad a nezáleží tolik na věku. Že je pánevní dno oslabené, se nejčastěji žena dozví právě proto, že trpí inkontinencí při kašli, kýchání nebo smrkání.

Pánevní dno je citlivý mechanismus. Jeho stav a případné ochabnutí ovlivňuje mnoho faktorů. Roli hraje vrozená dispozice – to, jakou kvalitu pojivových tkání má žena v genech. Dalším významným faktorem jsou porody, jejich počet, doba trvání, způsob porodu, velikost dítěte a kvalita poporodního ošetření. Roli hraje i těžká fyzická práce ženy nebo častá nadměrná námaha. Abychom se problémům s inkontinencí vyhnuli, měli bychom svaly pánevního dna pravidelně procvičovat i relaxovat, jinak budou mít sklony k oslabení. Důvodů, proč je nezanedbávat, je více. Kromě zamezení inkontinenci hrají také důležitou roli při správném udržení plynů a stolice. A v neposlední řadě se podílejí na kvalitním sexuálním životě. Svaly pánevního dna probíhají od přední strany pánve až po kostrč. Podle sexuologů by se mělo stát procvičování pánevních svalů součástí běžné péče o tělo jak u žen, tak u mužů, a to zejména po 35. roce věku. V sexuální oblasti vede ochablost těchto svalů ke snížení intenzity prožitků při sexu a může způsobit i bolestivost při styku.

S jejich posilováním můžeme začít už během dospívání. Cvičení svalů pánevního dna není nikterak náročné. Musíme si uvědomit, kde se svaly pánevního dna nacházejí, a naučit se je stahovat dovnitř pánve a vtahovat nahoru směrem k pupku. Stahování a vtahování svalů pánevního dna je možné zařazovat v průběhu dne s delší výdrží jako trénink vytrvalostní. Dále se svaly pánevního dna dají vtahovat proti kašli, kýchání a zvedání těžkých břemen jako trénink rychlostní.

Cvičení po porodu je závislé i na tom, jak byl porod náročný. Žena po šestinedělí by si měla nechat vyhodnotit celistvost – strukturu pánevního dna, jestli není utržené. Má-li žena pánevní dno v pořádku, může jej postupně začít zatěžovat. Nejčastěji do půl roku po porodu by žena měla být v pořádku, bez úniku moči. Začít s cvičením by ale ženy měly už před porodem, v průběhu těhotenství. Jedním z velmi účinných, a přitom naprosto jednoduchých cviků je ten, při kterém vší silou vtahujete konečník dovnitř tak, jako byste chtěli zadržet stolici.

A co muži?

Muži objeví své pánevní dno většinou po operaci prostaty, kdy se u nich projeví únik moči a porucha erekce. V tomto období se také obeznámí s funkcí pánevního dna. S nácvikem aktivity svalů je to stejné jako u žen. Provádí se nácvik dlouhých a krátkých kontrakcí svalů pánevního dna, učí se jej aktivovat při běžných činnostech během dne nebo při zátěži v rámci sportu.