Reflexologie

V Evropě byla reflexologie známá a praktikována již ve 14. Století, ato zejmna mezi lidmi, kteří se starali o lidi z vyšších společenských vrstev. V roce 1898 objevil a popsal Henry Head zóny na kůži, které velmi senzitivně reagovaly na působící tlak v případě, když orgán , který má nervové zakončení v pokožce byl nemocný. Head později vytvořil tzv. Headovy zóny, které jsou dodnes terapeuticky využívány. Reflexologie se postupně vyvíjela a počátkem roku 1900 byly v Německu propracovány techniky, které známe jako reflexní masáž. Zakladatelem zónové terapie byl Wiliam Fitzgerald, jenž rozdělil tělo na zóny a cíleně je využíval pro anestetické účely. Části těla nacházející se v určité zóně jsou vzájemně propojeny proudící energií. Mezi reflexologií a akupunkturou existují pevná pouta a jsou založeny na podobných principech.

Meridiány

Číňané rozdělili tělo na podélné meridiány již v roce 2500 př.n.l., ale do západního povědomí vešly podobné úvahy a myšlenky o zónách až okolo roku 1900. Podle systému akupunktury má tělo dvanáct párů meridiánů a dva zvláštní meridiány, které jsou známé jako dráhy. Dohromady tvoří tělesný energetický systém, který pracuje na zajištění zdraví organismu. Meridiány jsou dráhami, jimiž koluje energie do různých tělesných orgánů a který udrží tělo v celkové harmonii. Akupunkturisté jsou názoru, že onemocnění nebo bolest přichází v případě, když dochází k zablokování těchto drah a je narušen energetický tok. Číňané vyvinuli používání jehliček k odblokování těchto drah. Japonci vyvinuli masáž shiatsu, kdy na odblokování akupunkturních bodů meridiánů užívají tlaku palců a prstů na rukou. Reflexologové rovněž pracují s akupunkturními a akupresurními body, ale pouze na chdidlech a na rukou. Prostřednictvím meridiánů lze nahlédnout do příčin onemocnění a tím také může být nastavena efektivní léčba. Odborníci se domnívají, že kombinace moderní reflexologie společně s východním systémem meridiánů může být velkým přínosem pro nemocného i terapeuta.

Principy

Čínská medicína ctí zásadu, že „prevence je lepší než léčba“, což znamená, že ochrana zdraví je lepší než řešit nemoc. Onemocnění útočí na tělo, když je zranitelné. Cílem čínské medicíny je posilování energie, aby se tělo dokázalo ubránit nemoci a nemoc propukla. Čínská filozofie hovoří o „organizované energii“ jako je čchi, což je životní síla ve všech svých projevech, jako jsou emoce, tkáně, krev, orgány, rostliny a zvířata. Čchi plyne z prostředí do lidského těla skrz akupunkturní body, které mají „vodivé“ vlastnosti a liší se od ostatních bodů na kůži Jejich citlivost se odvíjí od emocionálních a fyziologických změn na těle. Čchi plyne v lidském těle pomocí drah, kterým se říká meridiány. Čchi je obtížné měřit, avšak existují nepřímé důkazy o elektromagnetické energii, které zahrnují meridiány a akupunkturní body.

Jin a jang

Jedná se o nejranější princip, který je zaznamenaný v tradiční čínské medicíně. Tyto dva protikladné a doplňující principy energie jsou neoddělitelně spjaty, protože příroda jako celek včetně lidských bytostí je složena z těchto dvou sil. Žádná z těchto sil není absolutní. Jin má v sobě dávku jang a naopak. Tradiční čínská medicína užívá principu jin/jang k analýze, diagnóze a léčbě nemoci. Mezi jangové symptomy patří podle tradiční čínské medicíny např.: horečka, zácpa, chronická žízeň, pocení nebo podrážděnost. Mezi jinové symptomy patří např.: špatně fungující střeva, únava, studené končetiny nebo pomalý pulz. Zdravý organismus má schopnost se rychle adaptovat a neustále měnit množství energie jin/jang.

Teorie elementů

Pět elementů bylo vytvořeno pro vzájemný vztah mezi jin a jang. Taoisté dali těmto cyklům názvy: dřevo, oheň, země, kov a voda. V případě změny jednoho elementu dochází k ovlivnění ostatních elementů. Dřevo je spojováno s aktivními funkcemi a růstem, oheň zahrnuje funkce s maximem aktivity, země představuje neutrální stav rovnováhy, kov zahrnuje úpadkový stav a zima odráží funkce, které dosáhly maximálního stavu odpočinku. Těchto pět fází můžeme vidět ve všech aspektech přírody a vzhledem k tomu, že lidské bytosti jsou součástí přírody, týká se to rovněž lidského systému. Tomuto cyklu se také říká zákon „matky a syna“, protože každý element vytváří další element a zásobuje ho energií. Každý element a funkce, které plní, jsou důležité, protože jsou na sobě závislé.

Životní prostředí

Jestliže tělo postrádá schopnost bránit se faktorům škodlivého prostředí, dojde k porušení jeho rovnováhy a objeví se nemoc. Těmito faktory mohou být např. abnormální klinické podmínky, protože ty představují pro organismus velkou zátěž. Stupeň podle kterého ovlivní klimatické podmínky jedince, se odvíjí od jeho náchylností k těmto podmínkám a na síle jeho čchi, která chrání tělo proti vnějším atakům.

Silné emoce

V našem těle existuje silná interakce mezi interní dysfunkcí a silnými emocemi. Ty jsou přiřazovány k pěti destruktivním emocím, které jsou spjaty s pěti elementy a s hlavními orgány v lidském těle. Jedná se o následující vazby:

Dřevo má vztah ke zlosti – ovlivňuje játra a žlučník.

Oheň má vztah k radosti – ovlivňuje srdce a tenké střevo.

Voda má vztah ke strachu - ovlivňuje močový měchýř a ledviny.

Kov má vztah ke starostem a smutku – ovlivňuje plíce a tlusté střevo.

Země se vztahuje k potřebám a sympatii – ovlivňuje žaludek, slezinu a slinivku.

V případě, že jednu nebo více z těchto emocí prožíváme do krajnosti nebo když nejsme schopni emoce řádně vyjádřit nebo prožít, způsobujeme nerovnováhu v toku čchi v těle. Tato disharmonie vyčerpává schopnost organismu chránit se jak proti vnitřním, tak proti vnějším atakům a ve výsledku vzniká nemoc. Mezi další interní příčiny patří napětí, nadměrná námaha, stravovací nepřizpůsobivost nebo dědičné dysfunkce. Veškeré tyto vnitřní i vnější faktory se navzájem propojují a jejich vzájemné ovlivňování, vede ke specifickým skupinám symptomů. To vše se projevuje na úrovni fyzické a emocionální.

Potraviny

Konzumace zdravých potravin tvoří základ našeho zdraví, protože, to, co jíme, ovlivňuje množství čchi, které přichází do meridiánů. Tímto způsobem v podstatě udržujeme tělo a mysl ve zdravém stavu. Mnohé látky obsažené v našem potravinovém řetězci jsou hlavními příčinami mnoha velmi devastujících nemocí, jako je rakovina, nemoci srdce, obezita, duševní nerovnováha a další mnohé intolerance a alergie. Přirozeně pěstované organické potraviny jako je zelenina, rostliny a ovoce, které nebyly geneticky modifikovány, nebyly ošetřeny hormony nebo chemickými hnojivy, mají mnohem vyšší množství vitaminů a minerálů. Údaje o množství tuku, vitaminech, barvivech a konzervantech dávají spotřebiteli představu toho, co jí.

Vliv stresu

Stres představuje v současnosti velký strašák naší civilizace, i když je nezbytné podotknout, že provázel člověka vždy. Požadavky, které na sebe však v 21. století na sebe klademe si vybírají svou daň. Stresová reakce je primitivní odpovědí na ohrožující nebo nebezpečnou situaci a má zásadní význam pro přežití lidského druhu. V primitivních dobách výbuch energie posloužil fyzické aktivitě jako boj na život a na smrt nebo rychlý útěk do bezpečí. V současné době jsou tyto reakce převážně nepřijatelné nebo nepatřičné. Ještě donedávna se věřilo, že veškerý stres je výsledkem vnějších sil, které na člověka tlačí. To však nevysvětluje, proč dvě osoby, které jsou ve stejné stresové situaci, reagují zcela odlišně. Jedna osoba je klidná a druhá zcela „vyřízená“. Intenzita stresové zkušenosti je určena tím, jak se lidé právě cítí a umějí zacházet s případnou hrozbou.

Boj a útěk

Jakmile se tělo octne v situaci „boj nebo útěk“ je schopno krátkodobé zvýšené aktivity. V moderní společnosti může být tato akce spuštěna mnoha faktory, avšak na málokterý z nich lze bagovat výbušně. Stresové situace jsou často opakované reakce, které však bývají potlačeny, což je situace, kterou nelze dlouhodobě bezpečně udržet. Zadržovaný stres nakonec exploduje dovnitř, vyšine tělesný systém z rovnováhy a způsobí fyzické nebo psychické vyčerpání. Jestliže není možné při dlouhodobém zvýšení adrenalinu v organismu uvolnit energii, z tělesného systému dojde k vyčerpání podstatných minerálů a vitaminů. Výsledkem je snížená imunita, náchylnost k selhání organismus nebo vznik kardiovaskulárních onemocnění.

Chronický stres

V případě, že se organismus neustále setkává se stresem, odpovídající systém je chronicky přetížen a odolnost klesá pod normální hodnoty a následně dochází k vyčerpání. V tomto stadiu vznikají mnohé nemoci a tělo ztrácí schopnost bojovat s infekcí a nemocemi. Většině nemocí předchází mnoho významných událostí v našem životě a budoucí zdraví a nemoci je možno na základě těchto událostí předvídat. V posledních čtyřiceti letech prošly západní země mnohými zásadními změnami. Mimořádně rychlé technologické a společenské změny vykonávají n lidstvo extrémní tlak. Životní změny jsou determinujícím faktorem u vzniku nemocí, které se vztahují ke stresu, avšak rozsah poškození zdraví bude ve větší míře záviset na schopnosti každého jednotlivce vypořádat se se stresovými situacemi. V případě, že člověk vnímá určitou stresovou situaci dramaticky, ovlivňuje to jeho reakci na zažívaný stres. Vždy velmi záleží na tom, jak se dotyčný dokáže se stresovou situací vyrovnat.

Svaly a meridiány

Svalové příznaky jsou důležité a odhalují příčiny celé řady problémů. Bývají také častým důvodem, proč nemocný vyhledá pomoc. Svaly tvoří svalovou hmotu těla a existují dva druhy svalů: kosterní (příčně pruhované) a hladké, které se nacházejí uvnitř orgánů. Každý kosterní je složen z velkého množství oddělených vláken. Ty se spojují do svalových svazků, které jsou spojeny pomocí pojivového tkaniva. Povrch svalu je kryt vazivovým obalem (fascií, povázkou) a ke kosti se svaly připojují šlachou. Když se sval stimuluje, každé jeho vlákno se stahuje - zkracuje a zhutňuje. A vzhledem k tomu, že svaly pokrývají kosti a klouby, tato kontrakce táhne jednu kost ke druhé a dochází k pohybu. Než dojde ke svalovému stahu, musí mít dostatek krve a nervových popudů. Pomocí krve je zásoben glukózou a kyslíkem. Vznikne tak energie, která smrští sval. Jestliže chceme vykonat nějaký pohyb, karbohydráty se rozštěpí, do svalů proudí krví kyslík a vznikne celá série chemických reakcí, které uvolní energii a vytvoří teplo. Energie způsobí stah svalu a teplo pomáhá tělu udržet optimální teplotu. Svalovou reakcí dojde k vytvoření odpadní látky – kysličník uhličitý a voda jsou vedeny krví do plic a do pokožky, močového měchýře a střev. Odpadní látky následně vyloučíme potem. Dechem, trávicím ústrojím. Svaly nebudou aktivní, když nedostanou impulz z nervů a krve.

Péče o chodidla

Péče o chodidla se nám mnohonásobně vrátí přinejmenším v podobě svižné kůže a bezbolestných stavů. Každá část těla se nám zobrazuje také na reflexních ploškách chodidel. Péče začíná důkladnou hygienou v podobě každodenního mytí a osušení pokožky nohou. Z průměrné pokožky chodidla se vytvoří půl šálku tekutiny denně. Díky vlhkosti je pokožka jemná a pružná a tak nepůsobí takové tření, aby způsobila puchýře. Je však ovlivňována chemikáliemi, které se uvolňují z obuvi a ty mohou způsobit dermatitidy a dermatomykózy a jiné plísňové nemoci. Nejběžnějším problémem z vlhkosti je bromhydróza, což je odborný termín pro páchnoucí nohy. Dochází k tomu z důvodu bakterií, kterým se velmi daří v teple a vlhku. Věnujme tedy pozornost obuvi, v které se nám nadměrně potí nohy.

Základní pravidla péče o nohy

Chodidla je nutno řádně mýt a osušit zejména v meziprstním prostoru.
Nehty se stříhají rovně nikoli do kulata.
Pro udržení pružné pokožky se doporučuje užívat krémy a pudry, které zabrání vlhkému prostředí a množení infekce a bakterií.
Pravidelná návštěva pedikúry by měla být samozřejmostí nikoli luxusem.
Noste pohodnou obuv a ponožky, které dobře padnou.
Občas svým nohám dopřejte osvěžující koupel.

Péče o nohy při diabetu

Cévy, které vedou krev do nohou a do chodidel se mohou v průměru zmenšit a tak snížit množství krve v krevním oběhu. Bez dobrého a přiměřeného zásobování krví dojde k úbytku potřebných živin, kyslíku a bílých krvinek, které poskytují ochranu před infekcí. V důsledku cukrovky může dojít ke ztrátě citu v chodidlech následkem poškození nervových zakončení. Dále se snižuje tok krve, dochází ke vzniku otoků, nadměrnému pocení a ztrátě elasticity kůže.

Reflexologie chodidel

Mnozí terapeuté doporučují masírovat nejprve jedno, pak druhé chodidlo. Hlavním cílem reflexologa je stimulovat veškeré reflexní body na chodidlech. Jedno chodidlo představuje polovinu těla, a vzhledem k tomu, že mnohé orgány jsou párové, a nalézají se na obou chodidlech, bylo by nesprávné pracovat pouze na jednom chodidle, protože by byla stimulována pouze jedna strana.

Nemoci kůže

Kůže tvoří ochrannou vrstvu těla a dostává svoji sílu z elementu kovu, který má pod kontrolou kožní tkáně. Narušení kůže signalizuje nerovnovážný stav energie čchi v elementu kovu a meridiánech plic a tlustého střeva. Mnohé kožní projevy se objevují symetricky na obou stranách těla. Když se například objeví ekzém nebo suchá pokožka na jednom lokti nebo na hýždi, většinou ji také brzy objevíme na druhé straně. Meridiány totiž pracují v páru, tzv. zrcadlovým efektem.

Dermatomykózy a otlaky

Dermatomykóza se zpravidla objevuje mezi 4. a 5. prstem, kde vedou meridiány močového měchýře a ledvin. Kuří oka se nachází na povrchu nebo na spodu prstů. Mnoho studií poukazuje na souvislost mezi meridiánu žaludu nebo na 4. prstě, což je meridián žlučníku. Otlaky se nachází na mnoha částech chodidel. Běžně se vyskytují na bříškách chodidel a tak naznačují slabost v respiračním systému a elementu kovu. Otlaky na patě mají souvislost s oblastí pánve. Ve střední části chodidla se otlaky vztahují k meridiánům sleziny a slinivky. Postranní části paty souvisí s meridiánem žlučníku a popraskané a suché otlaky na tomto místě často signalizují bolesti v oblasti spodní části zad nebo bolesti v kyčli.

Ekzém, ostruha

Ekzém se také vztahuje k elementu kovu a poukazuje na disharmonii v této oblasti. Potíže s tlustým střevem souvisí s plícemi. Jestliže někdo trpí špatným stavem tlustého střeva, dýchacími nebo kožními potížemi, souvisí to právě s elementem kovu. Ostruha je kostnatý výběžek, který souvisí s pevnými pojivovými tkáněmi, které jsou ovládány elementem vody a meridiánem močového měchýře a ledvin.

Potíže s nehty a plísňové infekce

Zarostlé nehty bývají velmi častým problémem a způsobují poměrně velkou bolest. Zpravidla se vyskytují na palcích nohou a vzniknou tak, že hrana nehtu pronikne nehtový val a vroste do měkké tkáně. Příčinou bývá nesprávné stříhání nehtů (střižené příliš krátce nebo vystřihování stran nehtů). Zbytnělé nehty se objevují, pokud je narušen růst buněk nehtu, a to zejména v případech, kdy je nehet po úrazu nebo se neustále odírá v botě. Nehet zbytní natolik, že je obtížné na něm provést pedikúru. Navíc se nehet často zkřiví a tvoří nepohodlný roh. Bolestivý a nepříjemný stav se nazývá onychomykóza a v akutní situaci musí dojít k odstranění nehtů. Plíseň proniká do nehtu a způsobuje jeho zbytnění. Dochází k suchosti nehtu, ztrátě lesku, změně barvy apod. V takovém případě je nutné vyhledat lékaře.

Ploché chodidlo

Je zaviněno svalovou disbalancí, slabostí kloubů, nadváhou nebo genetickými dispozicemi. Ve výsledku vzniká plochá klenba a tento stav může způsobit kladívkovité prsty, otlaky, únavu chodidla, bolest chodidla nebo lýtka. Chodidlo s vysokou klenbou je většinou tuhé a neohebné, což brání v jeho plné pohyblivosti. Místo toho, aby byl zatížen střed chodidla, váha je přemístěna do středu nártních kostí. V důsledku toho se může být bolest, otlaky prstů, které získávají podobu drápů. Špatný krevní oběh může ovlivnit stav chodidel. Mezi příznaky špatného krevního oběhu patří např.:křeče, snížená citlivost nebo křečové žíly.

Reakce na ošetření pomocí reflexologie

Každý jedinec reaguje jinak a příjemce terapie musí být informován o možných reakcích, které mohou nastat. Obecně můžeme konstatovat, že bezprostřední reakce jsou příjemné, nemocný má pocit pohody a klidu, nebo naopak pocit energie a oživení. Pomocí reflexologie dochází k aktivaci samoléčebné síly organismu, takže určitá forma reakce je nezbytná, protože se tělo zbavuje toxických látek. Tomuto procesu se říká krize hojení a jedná se o očistný proces. Razance reakcí se odvíjí od rozsahu potíží, avšak neměla by být příliš radikální. Velmi běžné reakce souvisí s čištěním těla od toxinů a ty se projevují ve vylučovacím systému těla – ledvinách, střevech, kůži a plicích. Mezi nejčastější reakce patří:

Zvýšené nucení na močení, protože stimulací ledvin dochází k většímu vylučování, moč může mít tmavší zabarvení a je více zapáchající kvůli vylučovaným toxinům.
Nadýmání a větší pohyb střev.
Zhoršení pleti a stavu pokožky, zejména při stavech, které byly potlačeny.
Zvýšená sekrece sliznice v nose, ústech a průdušinkách,
Narušení harmonie spánku.
Závratě nebo nevolnost.
Dočasné propuknutí nemoci, která byla potlačována.
Zvýšený vaginální výtok.
Bolesti hlavy.

Ať se již jedná o jakékoli reakce, jsou nezbytnou součástí léčebného procesu a brzy odezní. Součástí terapie by mělo být také doplnění patřičných minerálních látek a vitaminů nejlépe pomocí přirozené stravy.

Délka terapie

Délka léčby a počet terapií je u každého pacienta různý a liší se podle jeho potíží a kondice. Také stupeň reakce, na které nemocný reaguje je velice individuální. Terapeut by si měl vést komplexní záznam každé terapie a zkontrolovat veškeré reakce. První terapie trvá zhruba jednu hodinu. Jedná se o první vstupní rozhovor, který umožňuje získat potřebné údaje o nemocném. Obecně platí, že viditelné výsledky jsou viditelné po třech až čtyřech sezeních- většinou se jedná o velmi viditelné zlepšení. Pro dosažení optimálního výsledku se doporučují dvě sezení za týden. Před ošetřením musí být chodidla naprosto suchá a ještě před terapií by měla být chodidla jemně hlazena – a to první kontakt s chodidla. Příliš suchá pokožka indikuje nerovnováhu v elementu kovu. Vyhnout se musíme oblastem s křečovými žilami. Ošetření musí být jemné, ale důsledné. Přetížené oblasti na chodidle budou velmi citlivé – čím citlivější, tím přetíženější. S pokračující léčbou by se měla citlivost na přítlak zmenšovat. Mnozí terapeuté doporučují masírovat nejprve jedno a potom druhé chodidlo. Hlavním cílem je stimulovat veškeré potřebné plošky na chodidle.

Doplňková péče

Ošetření kůže kartáčem patří mezi vynikající metodu, jak můžeme organismus nastimulovat přitom ho zbavit jedů. Pomocí mírného tření dochází k podpoře lymfatického systému. Jestliže tuto masáž budeme aplikovat denně po dobu několika měsíců, tělo se také zpevní. Tento způsob ošetření se provádí na suché kůži asi tři minuty před celkovou koupelí nebo sprchováním. Můžeme aplikovat následující postup:

Kartáčujeme jak spodní, tak horní hranu chodidla kartáčem s dlouhou násadou a přírodními štětinami. Pohyb děláme pomocí dlouhých tahů nohy směrem nahoru a pečlivě se soustředíme také na oblast stehen a hýždí.
Natáhneme jednu paži nahoru a kartáčujeme celou paži odshora dolů až k podpažní jamce.
Oblast trupu:kartáčujeme směrem k srdci, a když začneme dole na břiše, kartáčujeme na pravé straně břicha přesně uprostřed kyčelní kosti nahoru, potom sledujeme příčné střevo pod žebry doleva a kartáčujeme na levé straně dolů a poté jemně přes boky, abychom uzavřeli kruh. Tímto způsobem sledujeme přirozený směr tlustého střeva.
Oblast hrudi:kartáčujeme vždy směrem k podpažním jamkám a citlivá místa ošetřujeme jemným způsobem.

Při kartáčování dochází ke zlepšení stavu pokožky během několika týdnů, organismus se detoxikuje. V počátku kartáčování může stolice obsahovat velké množství hlenu, což je znamení, že tělo začíná vylučovat staré látky. Velmi efektivní je také osprchovat se teplo vodou a skončit rychlým politím studené vody.

Tělesná cvičení

Našemu tělu neprospívá nečinnost a dlouhé nicnedělání. Hluboké dýchání a správně provedená cvičení na oslabené orgány je velmi prospěšné. Můžeme se inspirovat z jógy nebo jiných cvičení. Stejně jako u jiných léčebných opatření, platí také v tomto případě pravidlo pravidelnosti a systematičnosti.

Orgánové hodiny

Každý tělesný orgán má dvouhodinový časový interval své maximální aktivity. To znamená, že v tu dobu disponuje větším množstvím energie než všechny ostatní orgány. Kdybychom na tyto doby mnohem více dbali, byli bychom daleko zdravější. Žaludek pracuje např. nejlépe mezi sedmou a devátou hodinou ranní. V tuto dobu dosahuje trávení svého vrcholu. Stará rada „snídaně krále, oběd prince a večeře chuďase“ skutečně naprosto správná, protože snídaně spadá do denní doby, kdy tělo nejlépe potravu tráví. Když se cítíme mezi pátou a sedmou hodinou večer velmi unaveni, je naše ledvinová energie velmi slabá. Jestliže nemůžeme spát mezi jedenáctou a třetí hodinou v noci, dostal se z rovnováhy prvek dřevo. Na systému čínské medicíny je zajímavá skutečnost, že změny se objeví často už šest nebo devět měsíců před propuknutím choroby. Tělo dokáže pomoci různých způsobů upozornit na případnou nerovnováhu. Odpor k určité roční době, nebo vášeň pro ni, láska k určité barvě nebo odmítání určité barvy, jsou také příznaky našeho emočního a zdravotního stavu. Naše tělo vydává určitý pach, když se nějaký orgán dostane z rovnováhy a naše emoce se mění.

Moxování

Při moxování se nad určitými tělesnými zónami (včetně akupunkturních bodů) spaluje tzv. moxa, což je název, který vznikl jako zkomolenina dvou japonských slov mo kusa – spálená bylina), pelyněk černobýl, aby jak v meridiánech, tak v celém těle vytvořila vnitřní teplo a energii. Pelyněk černobýl má schopnost zprostředkovávat teplo. Přitom se spaluje tyčinka moxa asi dva a půl centimetru nad určeným místem na těle. Jedná se o vynikající prostředek prevence, zpevňuje tonus a také nás zahřívá, když trpíme chladem, protože reguluje čchi, vyživuje je a pohybuje jím dál. Zejména, když spalujeme moxu nad akupresurním bodem žaludku, přispívá to ke zvýšení naší tělesné energie. Číňané to doporučují u všech osob nad třicet let. Pomocí moxy se však nikdy neošetřuje místo, které je horké. Další kontraindikací je horečka, hypertenze, diabetes, citlivá pokožka.

Technika moxování

Moxování je nejvodnější provádět pomocí tyčinky moxy, která vypadá jako velký doutník. Následně ji uchopíme uprostřed jako tužku a držíme jí hoříčí špičkou zhruba dva a půl centimetru nad zvoleným akupresurním bodem, popřípadě oblastí těla. Budeme cítit jak z ní stoupá teplo-když začne být nadměrně horké, můžeme tyčinku na několik okamžiků vzdálit. Můžeme také tyčinkou pomalu pohybovat nad dotyčnou oblastí těla proti směru hodinových ručiček. Potom ji odstraníme na několik minut pryč, dokud neucítíme, že horko opravdu proniklo do dané oblasti a ohřálo ji. V misce, která je naplněná solí nebo pískem můžeme tyčinku zamáčknout.

Emoce

S každým elementem jsou spjaty určité emoce. Extrémní pocity mohou mít negativní účinek na orgány a také obráceně může orgán, který se vymkne z rovnováhy, prudce narušit náš citový stav.

Země – tento prvek je spojen se starostí a soucitem. Soucit se může vyvinout, když se příliš soustředíme na nějaké okolnosti nebo události. Ten, kdo chce na sebe soustředit bez ustání co nejvíce účasti, má s jistotou nerovnováhu ve slezině a žaludku.

Dřevo – výbuchy vzteku, frustrace, podrážděnost a potlačovaný hněv nám ukazuje na nesoulad tohoto elementu.

Oheň – smích a radost jsou velmi drahocenné emoce. Osoby, které se nesmějí, neumí ukázat lásku nebo náklonnost, trpí nerovnováhou tohoto elementu.

Voda – strach patří mezi velmi reálné emoce a ukazuje nám na možná nebezpečí. Jestliže však trpíme neustálým strachem a pochybnostmi, trpí naše ledviny.

Kov – zármutek patří také mezi důležité emoce, kterou prožíváme vždy, když ztratíme to, co je pro nás důležité. Dlouhý proces smutku a depresí je však již pro naše tělo velmi zatěžujíc a může nám způsobit mnoho zdravotních problémů.

Zpět