Stres

Co je to vlastně stres? Všichni o něm mluví, ale nikdo proti němu vlastně nic nedělá. Psychologové rozlišují eustres, formu stresu, která nás motivuje ke zvyšování výkonu a přináší nám potěšení a distres, formu, kterou lidé trpí, protože je to pro ně nepříjemná forma stresu a mohou kvůli ní také onemocnět. Každý druh stresu vyvolává v těle řadu fyziologických reakcí: nadledvinky vylučují více adrenalinu, zrychluje se pulz, zvyšuje se frekvence mozkového proudu, narůstá svalové napětí, a to i ve svalech, které obklopují vnitřní orgány. Veškeré tyto jevy se opírají evolučně nabyté vzorce a umožňují nám bezpečně bojovat nebo stejně úspěšně utéct. Vlivem působení imunitního systému však také dochází ke stahování brzlíku, produkce bílých krvinek se sníží a daleko hůře se odbourávají odpadní látky. S přetrvávajícím stresem máme v krvi stále méně kyslíku, ale více toxinů. Stres také organismus více dehydruje, proto lze některé symptomy zmírnit malinko tím, že vypijeme sklenici vody.

Fyzický stres

Je vyvolán fyzickou zátěží a je relativně nevinný, pokud zatížení nevede k přímému ohrožení na životě a netrvá příliš dlouho. Za normálních okolností má lidské tělo dobrou schopnost regenerace a rány se dobře hojí. Fyzickou zátěž si navíc většinou uvědomujeme, a tudíž je i složitější její řešení, i když existují výjimky, jako je například škodlivé záření a elektrosmog.

Emocionální stres

Může být vyprovokován hněvem nebo strachem. Jeho důvodem bývá, že nějakou situaci pokládáme za špatnou. Jestliže se něco vztahuje k nějakému minulému prožitku, bývá to důvodem k hněvu, pokud se jedná o budoucnost, často se jedná o důvod k obavám.  Když si takové emoce neuvědomujeme, neznamená to však, že neexistují. Čím více jsme emoce potlačili, tím více se projeví formou tělesných poruch. Mezi typické symptomy stresu, který vzniká z hněvu, jsou záněty, zarudnutí, otoky nebo horečka.

Psychika zblízka

Jestliže se chceme zbavit symptomů, které souvisejí s hněvem, musíme se na psychiku podívat zcela pravdivě. To je pro člověka samotného, bez pomoci zkušeného terapeuta, často velice obtížné. Nejdéle a nejúspěšněji jsou potlačeny právě ty prožitky, které se projevují bolestmi a nemocemi. Existuje pro to dobrý důvod. Nikdo nic nepotlačuje v paměti, protože ho to baví, ale dělá to jen proto, že se mu s danou vzpomínkou špatně žije, protože zážitky byly pro něj a jeho duši natolik nepříjemné, že je neunesl. Podvědomí však vše registruje a nezapomíná. Jediným řešením je s takovým zážitkem pracovat a postupně se ho zbavit.

Strach

Strach je s hněvem velice úzce spřízněný, ale zaměřuje se na budoucnost, zatímco hněv míří do minulosti. Typickým symptomem v této souvislosti je nedostatečná funkce některých orgánů, například štítné žlázy, ztuhlost, nevolnost nebo závratě. Jistě všichni známe běžné obraty typu: je ochromená strachem. Nebo strachem se mu podlomila kolena. Strach je tedy emoce, kdy očekáváme bolest, tělesnou nebo duševní, něco obtížného s čím si neporadíme. Strach bývá také často iracionální, nepřiměřený našim schopnostem zpracovat nečekané události. Mít přiměřený strach je ovšem velice užitečný mechanismus, který nás uchrání od leckterého nebezpečí, jakýsi výstražný signál, možnost ukázat si s pomocí fantazie, co by nás například čekalo, kdyby nás přejelo auto velkou rychlostí. Strach mobilizuje naše tělesné rezervy a díky němu unikneme pronásledovateli. To se několikrát potvrdilo např. po prožité nehodě. Přístup ke strachu, schopnost zvážit, kdy je moudré se mu poddat a kdy ne, je také jeden z rysů vyzrálé osobnosti.

Strach a dnešní společnost

Strach hraje v dnešní společnosti zásadní roli. Stačí, když si pustíme televize a horory se na nás doslova valí ze všech stran od zpráv, kriminálních příběhů nebo katastrof. V našem těle to doslova způsobuje hormonální koktejl, který je potřeba vykompenzovat nějakou sportovní aktivitou. Boj o přežití a veškeré s ním spojené pocity strachu jsou však často osobním rozhodnutím jedince.

Mentální stres

Mentální stres vzniká následkem kritizování. Jestliže pokládáme něco za špatné., a přesto na to zůstáváme soustředěni, oslabujeme sami sebe. Fyzickým následkem může být astma, alergie, nachlazení, bolesti hlavy nebo kloubů. Existuje spousta lidí, kteří si jen sále na něco stěžují a touží po sdílení smutných zážitků. Tito lidé nejsou ve společnosti příliš oblíbení a ostatní od nich spíše utíkají, protože je to unavuje.

Spirituální stres

Bývá nejméně často identifikován jako stres a projevuje se celkovou ochablostí, nespecifickými bolestmi a depresemi.  Takové symptomy mohou vznikat v důsledku odtržení a vzdálení se od reality, odstup, že nikam nepatříme nebo patřit chceme, ať už je příčina  jakákoli. V našich kulturních podmínkách stále stoupá počet depresí. Děti se odcizují rodičům, jen málokdy tráví volný čas společně. Mnoho dětí už ani pořádně nedokáže vysvětlit, jakou práci dělají jejich rodiče, protože je při ní nikdy neviděli.

Časová tíseň

Jsme stále více a více vystaveni časové tísni, což je také velký spouštěč stresových reakcí. Neustálé zrychlování každodenního života, například prostřednictvím nových médií, internetu a dalších faktorů vyvolává v rostoucím počtu lidí pocity úzkosti a odcizení. Někteří lidé považují své pocity za osobní slabost. Svoji roli tu nejspíš hrají zejména vzory z dětství, protože zacházení s pocity je získané chování, které jsme z velké části převzali a odpozorovali od našich rodičů.

Práce na emočních traumatech

Každý jedinec si svými myšlenkami řídí své činy a svou budoucnost. Pro život je velmi důležité zpracovat svá emoční traumata, kterými jsme si prošli v minulosti, i ta, která prožíváme v současné době. Nemusí se jednat vždy o traumatické zážitky, někdy zcela stačí jízlivé poznámky kolegů z práce. Řada lidí se totiž neumí vyrovnat s ironií a vše chápou jako jistý útok na svou osobu. Také partnerské nebo rodinné vztahy mohou z emočního hlediska představovat značnou zátěž, a proto je důležité, abychom se naučili vymezit jasné hranice.

Sociální život

Život v moderní průmyslové společnosti je do značné míry možný i bez těsnějších sociálních kontaktů. Každý pokud mu to zdraví dovolí, může dojít na nákup, na jídlo, aniž by byl odkázán na podporu ostatních nebo si nákup nechá přivést domů. Velké supermarkety nám jen stěží dovolují navázat těsnější sociální kontakty a využívají spíše anonymitu, aby v zákaznících snáz vyvolali nákupní horečku. Stále více stoupá počet osamělých lidí, kterým chybí sociální kontakty.

Mobbing

Také lobbing neboli šikana na pracovišti může být velkým strojem stresu. Rozhodujícím krokem je zamyslet se nad tím, co přesně pociťujeme a co si myslíme o světě, že jsme tím umožnili, aby tento pocit šikanování vstoupil do našeho života. Druhým krokem je přímo si promluvit s lidmi, u nichž máme dojem, že nás šikanují. Mnozí lidé mají v takových situacích strach přiznat své pocity, a tím si ještě více ubližují a přijímají tím roli oběti. Důležité je, abychom se naučili aktivně přistupovat k problémům a naučili se je otevřeně řešit. Může se totiž stát, že člověk, o kterém jsme se domnívali, že zdrojem šikany, vůbec nic takového neměl v úmyslu a své jednání si neuvědomoval.

Empatie a konfliktní situace

Díky dobrým empatickým schopnostem lidí se dá vyřešit spoustu konfliktů, avšak pouze velmi malé procento lidí se umí v případě omylu nebo chyby omluvit. K tomu je potřeba jistá dávka sebevědomí, osobní zralosti a odvahy. Pokud se chceme někomu omluvit, měli bychom být vždy konkrétní, za co se vlastně omlouváme. Omluva tak bude pro druhé snáze akceptovatelná.  Empatie představuje schopnost člověka vcítit se do pocitů druhých. V první řadě se pochopitelně týká zejména našich bližních, avšak v širším kontextu se jedná o daleko větší okruh. Každý člověk je jinak empatický, což je dáno typem výchovy a dětstvím každého člověka. Skutečná empatie předpokládá, že člověk zcela chápe sám sebe a vyzná se ve svých pocitech. Porozumět druhým lidem dovedeme pouze v takovém rozsahu, v jakém jsme sami s to se emočně inteligentně rozvíjet příslušné schopnosti.