Zdravá náhrada kávy

Kávoviny neobsahují kofein, ale chutnají podobně jako káva. V poslední době jejich obliba stále narůstá.
V poválečných letech tyto nápoje nahrazovaly drahou a nedostatkovou kávu. V českých zemích byla populární především cikorka, obilná káva a směsová melta. K výrobě kávovin se používalo také sušené a pražené ovoce, především jablka, hrušky, ořechy, švestky, fíky i banány. V době nedostatku jiných surovin však posloužily také žaludy, bukvice, kaštany, slupky a jadérka z vinných hroznů. Vedle pražených obilovin (žito, ječmen) a okopanin (řepa) se jako náhražky kávy používaly také luštěniny. Nápoje z pražených obilovin si získaly svou oblibu díky snadné dostupnosti a finanční výhodnosti, ale také díky informacím o blahodárném účinku na lidské zdraví. Už ve starověku a středověku se odvary z rostlin a pražené plody či kořeny používaly pro své léčebné a povzbudivé účinky.

Díky tomu, kávové náhražky – kávoviny – neobsahují kofein, jsou vhodným nápojem nejen pro děti, nastávající a kojící matky, seniory, ale také pro jedince, pro které je káva ze zdravotních důvodů nevhodná. Na druhou stranu existuje skupina lidí, která by kávovinové nápoje, jejichž součástí jsou obiloviny, neměla vůbec užívat – jedná se o osoby s diagnózou celiakie.

Správné pražení

Základ výroby kávovin je stejný jako u kávy – pražení základní suroviny (obilí, kořenů), jež se musí nejdříve zbavit nečistot a upraví se. Následně se praží při teplotě okolo 200 °C. Upražený produkt se prudce zchladí a poté dále čistí, případně namele. Obilná káva se vyráběla z praženého žita, ječmene a ovsa, zřídka z pohanky. Kávovina „obilka“ se pražila z kvalitních obilných zrn, nejčastěji žitných. V některých případech se na výrobu kávové náhražky používal také obilný slad z částečně předklíčeného obilí.

Cikorka se vyrábí ze sušeného a praženého kořene čekanky dvouleté. Pro své léčivé účinky byla známá již u starověkých Egypťanů, Řeků a Římanů. Díky tomu, že obsahuje rostlinný polysacharid inulin, pomáhá při léčbě močových infekcí a léčení ledvinových a žlučníkových kamenů. Přestože je inulin sladký, nezvyšuje hladinu krevního cukru, pozitivní účinky má také na  střevní mikroflóru a imunitní systém. Cikorka byla v Evropě známá již v 17. století. Pěstování čekanky se rozšířilo především v době napoleonských válek, kdy byl do evropských zemí kvůli kontinentální blokádě omezen dovoz zrnkové kávy z Anglie. Cikorka a další kávové náhražky u nás měly největší odbyt v prvorepublikovém meziválečném období.
Oblíbeným nápojem byla a je i v současnosti Melta, jejímž základem je pražený kořen čekanky, doplněný ječnými nebo žitnými obilkami a praženými bulvami řepy cukrovky. Naše babičky přidávaly pro zlepšení chuti a aroma do připravené cikorky či jiných kávovinových nápojů lžičku pravé mleté kávy.