Chuť vody
Voda je velmi citlivou kapalinou, která umí rychle absorbovat pachy. Podle jejího chemického složení se dá snadno rozeznat, zda se jedná o vodu povrchovou, či podzemní. To, jestli chutná sladce či hořce, záleží na našem individuálním posouzení. Každá voda má své konkrétní složení, které udává její chuť.
V pitné vodě by měly být dodržovány doporučené hodnoty vápníku a hořčíku. Pokud má zdroj vody těchto minerálů méně, je přímo v technologii úpravy zařazen stupeň, který jejich obsah v pitné vodě zvyšuje.
Při „přípravě“ pitné vody jsou z povrchové vody odstraňovány organické látky, pomocí koagulace a filtrace, naopak u vody podzemní je většinou snižován obsah železa a manganu. Dnes se také používá adsorpce na aktivním uhlí, která umí z vody odstranit například pesticidní nebo jiné látky, jež se do vody dostávají lidskou činností. Posledním krokem úpravy je dezinfekce pitné vody, například chlorace, UV záření či ozonizace pro zajištění její mikrobiální nezávadnosti.
Do pitné vody se ve stopovém množství mohou dostat látky ze zbytku léků, které lidé nevracejí do lékáren, ale spláchnou je do záchodu. Novou problematikou jsou také mikroplasty, jejichž sledování a výzkum je v počáteční fázi. Pokud budou v budoucnu z vod odstraňovány, bude technologie čištění záležet na kvalitě zdroje stejně jako u jiných kontaminantů.
Má vliv na chuť vody (a nápojů z nich uvařených) i její tvrdost? Tvrdost je dána obsahem rozpuštěných nerostů ve vodě. Jejich vyšší koncentrace ovlivňuje chuť vody. Dobrým příkladem jsou minerální vody podzemní, jež mají specifické složení. Převařením vody můžeme snížit případné mikrobiální znečištění a množství rozpuštěných plynů ve vodě. Varem vody tedy může dojít ke změně chuti.
Je dobré si uvědomit, že voda stojící v armatuře déle než půl hodiny může být škodlivá pro lidi přecitlivělé na nikl – ti by ji neměli používat ani na mytí. Je proto dobré nechat vodu odtéct; stačí čtvrt litru, který lze použít třeba na zalévání.
Rychlovarná konvice nám usnadňuje život, ale ne vždy ji užíváme správně. Vařte jen takové množství vody, které ihned spotřebujete, zamezíte tak zvýšenému usazování solí vápníku a dalších minerálů (v podobě vodního kamene) v konvici, což zkracuje její životnost. Znovu uvařená voda je také měkčí, což může ovlivnit výslednou chuť kávy nebo čaje. Pokud znovu vaříte vodu, která zbyla v konvici, některé látky, třeba dusičnany, se v ní zahustí a zkoncentrují. Čím tvrdší voda, tím je chutnější na pití.
Domácí filtrace
Kvalitu vody a její chuť mohou ovlivňovat i domácí filtry na vodu. Ať už jde o filtr našroubovaný na kuchyňskou baterii nebo o větší zařízení namontované na armaturu pod dřezem.
Většina filtrů na vodu slouží k odstranění konkrétního problému – na snížení hodnot železa, vápníku a hořčíku ve vodě slouží změkčovače vody, k odstranění chloru se používají uhlíkové filtry, na dezinfekci a účinnou eliminaci bakterií a virů jsou vhodné UV lampy.
Mechanický filtr zbaví vodu nečistot v potrubí, rzi, písku či chloru, ale nezbaví ji minerálů ani stop léků a hormonů. Takto přefiltrovaná voda se užívá i na vaření. K nejúčinnějším filtrům patří filtrace prostřednictvím reverzní osmózy. Ta spolehlivě odstraní množství škodlivých látek, například arzenu, barya, beryllia, kadmia, mědi, olova, rtuti. Filtraci zajišťují mechanické vložky s propustností 1 až 5 mikronů, jež zachytí větší sedimenty a nečistoty, o odstranění chloru a těžkých kovů se postará uhlíkový filtr. Zbylé škodliviny odstraní molekulární membrána – ta propustí pouze samotné molekuly vody. Prospěšné minerály lze v určitém množství vrátit do vody pomocí patrony se štěrkem. Převážnou část prospěšných minerálů však zkonzumujeme v potravinách, ne v pitné vodě.
Na trhu dnes najdeme i filtry, které upravují teplou vodu, nebo koupelnové filtry, jež změkčují vodu, chrání baterie a pračku a zabraňují usazování solí na stěnách sprchového koutu.
