Porucha látkové výměny

Náš organismus je neustále zaměstnán biochemickými procesy.

Látky, které získáme z přijaté potravy jsou neustále využívány na tvorbu energie. Tělesné buňky vznikají a opět zanikají, odpadové látky se zbavují jedovatosti a jsou vylučovány. Veškeré procesy souhrnně nazýváme pod pojmem látková výměna. Normální procesy látkové výměny jsou účelně koordinovány a nacházejí se v neustále se měnící rovnováze. Podobně jako si pomalu ničíme životní prostředí, chemickými produkty, porušujeme také rovnováhu biochemických reakcí v látkové výměně organismu konzumací nehodné stravy, tabletkami apod.

Tělo pak následně odpovídá chorobami, které se neprojeví pouze na fyzické, ale také na psychické úrovni. Poruchy látkové výměny vznikají již velmi často u dětí.

Látková výměna bílkovin

Látková výměna je odkázána na neustálé doplňování zvenčí v podobě živin. Mezi třemi nejdůležitějšími základními živinami, mají bílkoviny zvláštní význam. Z chemického hlediska jsou bílkoviny dlouhými řetězci vzájemně spojených aminokyselin. Místa vzájemných spojení aminokyselin jsou chemicky nazvány peptidovými vazbami. Bílkoviny, které se skládají pouze z několika aminokyselin se jednoduše nazývají peptidy, dlouhé řetězce pak polypeptidy.

Proces zpracování potravy

V žaludku začíná proces zpracování potravy a ničí se velká část škodlivých bakterií. V dvanácterníku začíná zpracování peptidů s pomocí šťávy slinivky břišní, která obsahuje štěpící látky neboli enzymy. Enzymy rozloží peptidy na základní stavební části (aminokyseliny), z nichž dvacet je pro lidské tělo velice významných. Rozklad bílkovin je důležitým procesem proto, že každou cizí bílkovinu, která se dostane do krve, imunitní systém ničí. Aminokyseliny se mohou dostávat nepoškozené do krve přes stěnu tenkého střeva a cévami jsou transportovány do jater. Játra využívají aminokyseliny v podobě stavebních látek k tvorbě tělesných bílkovin. Tvorba těchto bílkovin se uskutečňuje podle kódu dědičné informace.

Funkce bílkovin

Bílkoviny mají v organismu velké množství funkcí. Podílejí se například na výstavbě buněk. Jsou součástí obranných látek a řídí téměř veškeré procesy látkové výměny. Pro každou takovou úlohu je nezbytná jiná bílkovina, která má vlastní pořadí určitých aminokyselin.

Slinivka břišní

Játra sice dokážou vyrobit některé druhy aminokyselin samy. Velmi důležitým řídícím centrem pro přípravu aminokyselin je slinivka břišní. Podstatná část aminokyselin se získává z potravy a slinivka břišní produkuje všechny enzymy potřebné pro štěpení peptidů na aminokyseliny. Veškeré vlivy, které oslabí nebo ovlivní slinivku břišní, mají také negativní vliv na výměnu bílkovin. Mezi první příznaky oslabení slinivky břišní patří nadýmání a suchá kůže. Další možné potíže vznikají na nejrůznějších částech těla.

Látková výměna cukrů

Cukry jsou důležitým zdrojem energie a jako energetická a rezervní látka jsou součástí kyselin buněčného jádra DNK a RNK a podílejí se na genetické informaci i na tvorbě buněčných membrán. Při štěpení cukrů se v těle opět ukazuje význam slinivky břišní, která produkuje hormon inzulin, jež je složený z 51 aminokyselin. Tento hormon společně s glukagonem udržuje množství cukru v krvi podle možnosti na stejné hladině. Pokud dojde z jakékoli příčiny (působení viru, vzniklé onemocnění apod.) k nedostatečné produkci inzulinu, člověk onemocní cukrovkou, což se projeví zvýšením obsahu cukru v krvi. Také stres může uvolněním stresového hormonu adrenalinu vést ke zvýšení hladiny krevního cukru.

Porušená látková výměna cukrů

Porušená látková výměna cukrů může vést k degenerativním změnám slinivky břišní a jater nebo k onemocnění nervového systému. Při vysoké hladině krevního cukru dochází k vazbě jednoduchých cukrů s bílkovinami. To má za následek, že v krvi je méně cukru pro energetické zásobování buněk a mnohé důležité bílkoviny se stávají nepoužitelnými. Tímto způsobem může dojít k nedostatečnému zásobení tkání kyslíkem. Tyto změny lze pozorovat na očích při vyšetření očního pozadí. Velká část očních onemocnění je způsobena nadměrným příjmem cukrů, přesněji příliš jednostrannou výživou. Přehnaný příjem cukrů způsobuje nedostatek důležitých vitaminů a minerálních látek a následně se projevuje zvýšenou podrážděností, vzdorovitostí, zvýšeným pocitem strachu, slabou schopností koncentrace, snížením intelektuálních schopností a u dětí nápadnou vzdorovitostí.

Látková výměna tuků

Látková výměna tuků hraje v organismu důležitou úlohu při vytváření energetických zásob a poskytování energetických rezerv. Veškeré tuky v těle pochází z potravy, ale vznikly biosyntézou v játrech. Pro trávení tuků je důležitý žlučník, pro jejich štěpení hraje důležitou roli slinivka břišní. Oba orgány dodávají pro tyto pochody enzymy. S pomocí cholesterolu a dalších střevních enzymů se pak upravené části tuků dostávají do lymfatického systému střeva a lymfatickými cévami do ostatních částí těla. Přebytečný tuk se ukládá jako takzvaný depozitní tuk zejména do vazivových buněk podkoží. Při chorobném zvýšení tvorby tuků dochází ke ztučnění jednotlivých orgánů a k tvorbě arterosklerotických ložisek.

Cholesterol

Cholesterol je velmi známý díky svému podílu na vzniku cévních onemocnění. To však vedlo k tomu, že mnozí lidé konzumovali dlouho stravu s nízkým obsahem cholesterolu. Cholesterol je však v určitém množství pro tělo mimořádně potřebný, protože je součástí buněčných membrán. Cholesterol se současně s jinými tuky dopravuje lymfatickými cévami částečně k buňkám jater a částečně k ostatním buňkám. V játrech se část z nich proměňuje na žlučové kyseliny, které jsou podstatné pro trávení. Část cholesterolu se nezměněna vyloučí žlučníkem a střevem. Pokud je ve střevech nevhodná flóra, například podávání antibiotik, štěpení zaostává a stoupá hladina cholesterolu v krvi. Poruchy látkové výměny cholesterolu lze pozorovat často u diabetiků a při žloutence.

Jaké jsou příčiny poruch látkové výměny?

Za jednu z nejdůležitějších příčin poruch látkové výměny se považuje oslabení funkce slinivky břišní. To může být způsobeno dědičnými predispozicemi, absencí kojení nebo nedostatečným kojením v prvních třech měsících života, užíváním některých léků apod.

Hodnota pH

Biochemické reakce látkové výměny, jako je například enzymové štěpení bílkovin, mohou probíhat normálně, pouze v případě, kdy jsou pro ně vytvořeny optimální podmínky. Nejdůležitější z těchto podmínek je, aby v místě chemické reakce byla správná kyselost. Hodnota pH ve střevě charakterizuje funkci zažívání a informuje nás o tom, jak je tělo schopno zbavovat se odpadních látek. Tato hodnota PH se odvíjí od práce bakterií v tlustém střevě.

Nízká hodnota pH představuje, že mnoho důležitých Coli bakterií ve střevě je malé a existuje zde zvýšené riziko civilizačních onemocnění. Nadměrná hodnota pH dává signál, že při zažívání vzniká nadměrné množství amoniaku, přecházejícího přes stěnu tlustého střeva do těla a zatěžujícího játra, která je musí detoxikovat. Z hodnot pH v moči je možné zjistit, jak játra a ledviny zbavují tělo jedovatých látek. Hodnota pH kůže má souvislost se stavem takzvaných nárazníkových systémů krve. Nárazníkové systémy jsou směsí určitých látek, které mohou vyrovnávat kolísání hodnot pH v organismu.

Původci chorob

Jestliže je látková výměna v pořádku, tak jsme tělesně i duševně v rovnováze a nedochází k onemocnění. Při poruše látkové výměny již imunitní systém nemůže zvládnout cizí organismy, a proto se náhle stávají „původci chorob“.

Houby, bakterie a viry

Houby- mohou se usadit například ve střevě, močovém měchýři nebo na kůži. Zdravý organismus se však umí proti houbám bránit.

Bakterie – v našem těle se vykytují ve velkém množství a dělíme je na ty, které způsobí onemocnění a ty, které našemu organismu neškodí a jsou převážně užitečné

Viry – jsou nejmenší z mikroorganismů a množí se v živé buňce a vlastní dědičnou informací změní hostitelskou buňku velmi důkladným způsobem tak, že dochází pouze k produkci virů.

Základní výživové zdroje

Naše tělo získává energii z šesti základních výživových zdrojů. Jedná se o sacharidy neboli cukry, bílkoviny složené z aminokyselin, tuky, minerály vitaminy a voda. Tyto výživové zdroje současně stimulují a regulují uvolňování energie. Energii potřebuje naše tělo nejen k pohybu, ale také k výrobě tepla, růstu nových a k náhradě zaniklých buněk a ke všem dalším chemickým reakcím, které v organismu probíhají.

Makro a mikro látky

Mikrolátky, jako vitaminy nebo minerály nejsou zdrojem energie a naše tělo je potřebuje v menším množství než makrolátky, jejichž důležitou funkcí je dodávat tělu energii. Využití makrolátek s odvíjí od přítomnosti dostatečného množství mikrolátek. Příjem obou jak makro, tak mikro látek by měl být vyvážený, protože příjem malého nebo velkého množství může být pro tělo nežádoucí. Pochopitelně se množství, které je nezbytné k životu u různých látek podstatně liší.

Působení jednotlivých složek výživy

Při zažívání dochází v organismu k rozkladu jednotlivých složek potravy, aby je mohl vstřebat jako jednoduché základní sloučeniny. Veškeré energetické zdroje musí procházet trávicím procesem. Při postupu zažívacím ústrojím dochází k štěpení na stále menší a jednodušší částice. Při tomto ději jsou účastny enzymy, které mají svou specifickou funkci a řídí vždy pouze určitou reakci. Ty nejjednodušší látky jsou potom vstřebávány, prostoupí skrz střevní stěnu a dostanou se do krevního oběhu, který je roznáší po těle.

Dutina ústní a hltan

Zažívání začíná již v ústech kousáním, žvýkáním a rozmělňováním potravy. Současně se tato vzniklá kašovitá hmota mísí spolu se slinami, které obsahují první enzym, ptyalin, který začíná štěpit škrob na jednoduché cukry. Zpracovaná hmota dále pokračuje do žaludku za pomoci aktivity polykacích svalů, které vykonávají peristaltické pohyby. To znamená, že se v nich postupně stahují a uvolňují kruhové svaly, takže vznikají vlny posunující potravu jícnem. Tento mechanismus je uplatňován při trávení v celém zažívacím ústrojí. Jednotlivé části zažívacího ústrojí jsou od sebe odděleny chlopněmi průchodnými jedním směrem. Na konci jícnu je při polykání dostatečně otevřena jemná záklopka, aby mohla veškerá potrava přecházet plynule do žaludku.

Žaludeční reflex

Po jídle se někdy stává, že stah povolí a vzduch spolykaný s jídlem se vrátí zpět do jícnu, což se projevuje především říháním. Současně se však může vrátit i část obsahu zpracovaná kyselinou solnou a dalšími šťávami. Tento stav se nazývá žaludeční reflex neboli zpětný tok, který se projevuje pálením žáhy.

Žaludek

Jedná se o největší dutinu v zažívacím ústrojí. Poruchy jeho činnosti jsou poměrně časté a postižený je vnímá dost intenzivně. Žaludek je umístěn za dolními žebry a jeho tvar se mění s jeho obsahem. Stěny žaludku neabsorbují žádné živiny nebo potravinové složky, jedinou výjimkou je alkohol. Tekutá potrava prochází žaludkem poměrně rychle, ale tuk zůstává v žaludku déle. Běžná strava skládající se ze sacharidů, bílkovin a tuků opouští žaludek za tři až pět hodin. Pro usnadnění trávení produkují malé žlázy, uložené v žaludeční sliznici, hlen, enzymy a kyselinu solnou. Speciální látka, kterou také vylučují, umožňuje pronikání vitaminu B12 skrze střevní sliznici do krevního oběhu.

Co se nachází v žaludeční šťávě?

Žaludeční šťáva obsahuje pepsin, což je hlavní žaludeční enzym rozkládající bílkoviny a působí pouze v kyselém prostředí. Gastrin také působí na bílkoviny a kyselina solná působí jako určitý druh dezinfekce, chrání před mikroorganismy, které mohou do těla vnikat s potravou. Současně také rozmělňuje rozkousané kousky masa.

Tenké střevo

V tenkém střevě dochází k vstřebávání základních živin. Tenké střevo měří tři metry a uskutečňují se zde hlavní trávící pochody a převládá zde alkalické prostředí, které je nutné pro funkci štěpících enzymů a vstřebávání látek. První část tenkého střeva je dvanáctník, který představuje přechod mezi žaludkem a střevem, následuje lačník a kyčelník.

Tlusté střevo

Všechny látky, které opouštějí tenké střevo, procházejí nejprve spojnicí tenkého a tlustého střeva, což je slepé střevo. Zpětnému toku zabraňuje chlopeň vytvořená ze svalových vláken a pokrytá sliznicí. V této části zažívacího ústrojí se vstřebává pouze velmi málo chemických látek, prakticky pouze voda. Funguje především jako zásobník vody i jako orgán, který ji může vylučovat. Polotekutý obsah střev přicházející do tlustého střeva se vstřebáváním vody zahušťuje. Celý pochod zažívacím ústrojím od prvního kousnutí až po odchod zbytků potravy trvá dvanáct až čtrnáct hodin.

Játra

Játra řadíme mezi hlavní zásobárnu vitaminů rozpustných v tucích. Jedná se o největší žlázu, která váží okolo dvou kilogramů. Játra mají schopnost neutralizovat toxické látky a odbourávat je na neškodné. Dále produkují žluč obsahující soli umožňující dokonalé trávení tuků pomocí jejich emulgování.

Žlučník

Žlučník se podobá váčku a měří 7 až 10 cm. V žlučníku se skladuje žluč a tak se chemicky zpracovává a zahušťuje. Ze žluči se mohou vysrážet soli a vytvoří se krystalické útvary.