Nemluví? Dejte mu čas
Vývoj řeči se u každého dítěte liší a je nutné ho sledovat v rámci celkového vývoje. Žádná tabulka nemůže nahradit posouzení řeči konkrétního dítěte odborníkem. Když srovnáváme vrstevníky, musíme si uvědomit, že existují velké rozdíly mezi jednotlivými dětmi, které však ještě nemusejí znamenat poruchu řeči. To, že děti nemluví správně, komolí slova a nesprávně artikulují, je naprosto normální jev. Umění mluvit je proces, který je závislý na individuálních schopnostech dítěte a také na prostředí, ve kterém vyrůstá.
Krok za krokem
První slůvko obvykle dítě vysloví kolem jednoho roku. Některé děti ale začnou mluvit mnohem později - až kolem roku druhého. Po dosažení jednoho roku dítě reaguje na zavolání svého jména, začíná samostatně tvořit dvouslabičná slova, napodobuje a opakuje, často předvádí, co všechno se už naučilo. Po patnáctém měsíci je už schopno utvořit první jednoslovné věty a doprovázet je i živou gestikulací. Chápe významy některých slov a na důkaz záporu začíná otáčet hlavou. Po druhém roce začne převládat u našeho potomka zvědavost a začne se vyptávat „Co to je?" Postupně se učí pojmenovávat některé části svého těla, vyhledat určité věci, ukazovat prstem na předměty, na které se ho ptáme, hraje si s hračkami. Poslouchá, když jej vyzveme, aby se posadilo, počkalo, přišlo k jídlu. Dítě je schopno spojovat dvě slova a tím snáze vyjadřovat své požadavky. Rozpoznává jednotlivé předměty mezi mnoha dalšími a začíná užívat tak padesátku slov. Do tří let se dítě naučí spojovat slova do jednoduchých vět. Začíná komunikovat i mimo rámec své rodiny. Umí říci celé své jméno, kde bydlí, ukázat na prstech svůj věk a oblíbí si naslouchání pohádek a písniček. Mezi třetím a čtvrtým rokem u dítěte nastává období, které je pro každého rodiče velmi náročné - po otázce „Co je to?" přichází „Proč?" Je to dáno nejen tím, že se chce něco dozvědět, ale také tím, že si chce s dospělým popovídat, proto se často ptá na stejnou věc pořád dokola. Snažte se vydržet. Dítě, kterému není věnována patřičná pozornost, stagnuje ve vývoji a zaostává za svými možnostmi. Čtyřleté dítě už používá dva a půl tisíce slov a mělo by správně vyslovovat jednotlivé hlásky, užívat měkčené hlásky Ď, Ť, Ň, K, G, sykavky a L. Nejvíce zabrat však dávají hlásky R a Ř, na vypilování ale mají ještě dva roky. V pátém roce života už má dítě rozvinutou slovní zásobu, která stále roste s tím, jak se rozšiřuje i oblast jeho zájmů. Rádo kreslí, recituje básničky, zpívá písničky. Snadno se učí zpaměti, baví ho učit se rýmy nebo si je vymýšlet. Většinou už umí vyslovit všechny hlásky kromě L, R a Ř. Jestliže ještě v tomto období nahrazuje některé hlásky jinými, nevadí to. Pokud ale používá vadné hlásky, měla by být už teď zahájena úprava výslovnosti.
Někdy se první slůvko objeví poměrně brzy a potom dítě nějakou dobu stagnuje. Jestliže dítě po druhém roce věku stále nemluví, ale víme, že dobře slyší, rozumí a reaguje na slovní výzvy a kromě toho, že mluví málo nebo vůbec, se vývojem neliší od svých vrstevníků, jedná se pravděpodobně o tzv. prodloužené období nemluvnosti, které může trvat až do tří let. Pokud nemluví ani po třetím roce, nejeví zájem o kontakt mluvením nebo používá jen pár slov, jedná se už o opožděný vývoj řeči a mělo by být svěřeno do odborné péče. Závažnost této poruchy může být různá - některé děti nemluví vůbec, jiné mají velmi malou slovní zásobu a je jim velmi špatně rozumět, další mluví v kratších větách a gramaticky nesprávně. Příčinou opožděného vývoje řeči často bývá nedostatek mluvního kontaktu - rodiče se dítěti dostatečně nevěnují a většinou na ně mluví v krátkých opakujících se větách. Prakticky od narození se dítě všechno učí od vás. Postupně začíná napodobovat i řečový vzor. Proto byste na to měli myslet včas a svou řeč dítěti přizpůsobit. Nemluvte příliš rychle, hlasitě, správně vyslovujte. Věty a jejich složitost by měly odpovídat věku a úrovni dítěte. Nejlepší je být tzv. o krok napřed. Tvoří-li tedy dítě věty složené ze dvou slov, my budeme používat věty složené ze tří až čtyř slov.
Rozdíly mohou být patrné mezi staršími mladšími sourozenci. Může se stát, že starší dítě napodobuje výslovnost mladšího sourozence (zvlášť, když na něj žárlí). Za zmínku stojí i zamyšlení nad tím, jestli jste i vy nebo někdo z blízké rodiny nezačali mluvit později.
Maminky bývají nervózní, pokud jejich děti používají kolem dvou let jen několik slov. Ve skutečnosti je důležité především to, do jaké míry je u dítěte rozvinuta pasivní řeč.
Nešišlat, nežvatlat
Nikdy na dítě nešišlejte a neopakujte po něm špatně vyslovená a zkrácená slova, ať jsou sebevíc roztomilá. Odborníci jsou zásadně pro správnou artikulaci, a zvláště při vedení dětí s opožděným vývojem. Zdrobnělá slova jsou totiž složitější a delší a dítěti se hůře pamatují a opakují. Dítěti pomůžeme, když po něm zopakujeme vždycky slova správně. Taková „ozvěna" napomůže vývoji řeči daleko více než neustálé napomínání nebo nucení dítěte k opravení se. To může dítěti nejen zkazit radost z toho, že vám chce něco říci, ale hrozí i to, že si najde jiného „partnera". Není samozřejmě možné z řeči vyloučit citově zdrobnělá slůvka. Na své dítě mluvte jednoduše, jasně a pomalu, dívejte se na něj, když s vámi hovoří. Pochvalte ho za každé nové slůvko, za každý úspěch. Pokládejte dítěti otázky, které mu dodají odvahy hovořit, pokývejte hlavou nebo se usmějte na důkaz, že chápete, co vám sděluje.
Zpočátku děti nemají rozvinutou motoriku mluvidel ani fonetický sluch natolik, aby dokázaly vyslovit dlouhá a složitá slova, tak, jak by chtěly. Lépe vyslovují samohlásky a některé souhlásky (t, p, j).Také neumějí vyslovit několik souhlásek za sebou, a proto je redukují. Mohou také zaměňovat souhlásky, které jsou tvořeny na stejném místě (šidle místo židle), jedná se o dětskou patlavost nebo šišlavost a není důvod se tím znepokojovat. Někdy však může být problém způsoben nepohyblivostí jazyka nebo špatnou klenbou patra. Pokud tyto potíže překračují běžný rámec či přetrvávají při nástupu do školy, měli byste vyhledat odborníka.
Kdy je třeba se obrátit na odborníka?
- U předčasně narozených dětí - hned po narození je vhodné zahájit preventivní masáže obličeje a ústní dutiny.
- Má-li dítě rozštěp, je vhodné, aby rodiče po narození kontaktovali logopeda (kvůli péči poradenské), přímá péče s dítětem začíná kolem třetího roku věku dítěte, ale i dříve. Je dobré, aby si dítě postupně zvykalo na logopeda, poněvadž se předpokládá dlouhodobější potřeba logopedické péče.
- Při podezření na poruchu sluchu (dítě nereaguje na zvuky, slovní výzvy, nerozumí řeči, vývoj jeho řeči je opožděný nebo nápadně odezírá). Své obavy sdělte pediatrovi a trvejte na vyšetření sluchu.
- Pokud dítě nezačalo mluvit nebo používá nápadně málo slov, netvoří jednoduché dvojslovné věty, nemá potřebu něco sdělit, jeho řeč je pro blízké okolí nesrozumitelná.
- Někdy může způsobit zádrhele i obyčejný chrapot. Proto každý chrapot, který trvá déle než 2 týdny, si zaslouží vyšetření odborným lékařem. Stejně tak huhňavá řeč a dýchání ústy (příznaky zvětšené nosní mandle). Nečekejte s vyhledáním logopeda, může dojít k fixaci huhňavosti, navíc dítě se musí naučit dýchat nosem. Logopeda vyhledáme i v případě odstranění nosní mandle, protože i po něm většinou přetrvává dýchání ústy a huhňavá řeč.
Když dítě koktá
Nejčastěji se zadrhávání v řeči projevuje u neurotických dětí, tedy v rodinách, kde např. došlo k rozvodu. Složitější je situace u dětí s postižením mozkových struktur. V prvním případě je koktavost léčitelná a dobře ovlivnitelná. Při postižení mozku se tato vada řeči dá léčit medikamentózně, ale není vyléčitelná. S přibývajícím věkem si dítě na svoji vadu zvykne a naučí se ji nějakým způsobem potlačovat.
Při podezření na koktavost (opakování hlásky, slabiky, slova, vyhýbání se řeči, napětí svalstva na krku, s udržováním dechového proudu) je dobré se kolem třetího až čtvrtého roku věku dítěte poradit s logopedem a dle jeho rad sledovat další tzv. varovné příznaky.
Některé děti příliš rychle mluví a není jim dobře rozumět. Bývají to často ty, které začaly povídat později a nyní v sobě cítí přetlak informací, potřebu sdělovat. U nich hrozí fixace nesprávného tempa řeči.
Podporujte čtení
Čtení knih má především význam pro společně strávený čas dětí a dospělých. Obohacuje děti o nové poznatky, dítě díky němu získává schopnost se vyjadřovat a mít lepší slovní zásobu.
Začít se čtením bychom měli co nejdříve. Trh nabízí spoustu knížek s omyvatelným povrchem, nejrůznější leporela z tvrdších materiálů. Samozřejmě se na počátku nejedná o čtení v pravém slova smyslu, ale o popis obrázků. K němu postupně přidáváme více a více informací, kterými vyjadřujeme, co se na obrázku děje, jak zvířátko na obrázku dělá, s čím si hraje atd. Popis můžeme doplnit i jednoduchou říkankou vztahující se k obrázku. Čtyřverší batole snadno zaujme. O to více, když připojíme pohyby naznačující, o čem rýmovačka vypovídá.
Když už se dítě orientuje v základech řeči, má smysl vyprávět mu krátký příběh.
Dítěti bychom tedy měli začít číst knížky přibližně od půl roku. Později, například v roce a půl, už strávíme spolu s dítětem u knihy delší čas, kdy mu vyprávíme nějaký krátký příběh. Tříleté dítě nám dovede vyprávět velmi krátkou pohádku nebo básničku samo.
Když dítě knížky nebaví, nevadí. Hledáme, co by je mohlo bavit ve spojitosti s knížkou. Dítě má například rádo zvířata, najdeme jednoduchou knížku o zvířatech. Chceme-li dítě vést k zálibě ke knihám, nesmí být společné čtení nudné a nucené. Mazlení při čtení a klid v místnosti navozují příjemnou atmosféru, dítě se pozitivně naladí, uvolní se a má chuť naslouchat a povídat si. Zájem malého dítěte můžeme podpořit tím, že ho necháme knížku držet, obracet stránky a ukazovat obrázky. Zlepšuje tak zároveň i jemnou motoriku. Kolem druhého roku dochází při čtení knih ke stimulaci řeči. Zkuste občas záměrně udělat chybu, pojmenujte například špatně nějakou věc a čekejte, zda dítě zareaguje.
Děti, jejichž rodiče běžně čtou, se obvykle stávají náruživými čtenáři. Vliv rodiny na budoucí čtenářství je třikrát vyšší než vliv ostatních institucí. Je také vhodné naučit dítě chodit už velmi brzy do knihovny. Už ve dvou letech by klidně mohlo být čtenářem knihovny.
