Kód pojišťovny

Život ve stresu

Ilustrační obrázek

Stres k našemu životu patří. Z odborného hlediska ho lze označit jako úsilí, které vynakládáme na to, abychom se přizpůsobili každodenním změnám a prostředí, v němž žijeme. Pracovní stres může být dobrým sluhou, protože dává našemu životu pravidelnost a podněcuje k činnosti. Ovšem nesmí ho být mnoho. Odborníci soudí, že teprve dlouhodobý nepřerušovaný stres skutečně vadí a vede k poruchám, jako je třeba únavový syndrom, ale občasný stres nám nevadí. Člověk vyrovnaný a veselý bude pravděpodobně zdravější než vystresovaný pesimista, který je neustále na pokraji zhroucení. Na druhé straně ale psychické faktory samy o sobě nehrají tak obrovskou roli, především ve vzniku kardiovaskulárních chorob, jak se dříve soudilo. Pokud nás sklátí infarkt, může za to spíš špatná životospráva než neustálý spěch, nervozita a pracovní přetížení.

Stres pomáhá i škodí

Pokud nám pomáhá zvládnout úkoly a motivuje nás k výkonům, jedná se o tzv. eustres a vše je v pořádku. Rovněž se nic neděje, dokážem-li příčiny stresu ovlivnit. Někdy ale stres naopak velmi škodí a může vyústit ve vážné onemocnění. Tato nadměrná zátěž přichází ve chvílích, kdy vývoj stresujících událostí nejsme schopni řídit a ještě se třeba kumulují. Přijdeme o místo, někdo z blízkých vážně onemocní, děti mají problémy ve škole.

 Na základě výzkumů byly jednotlivým událostem přičteny určité indexy závažnosti. Jako hranice zátěže, kterou jsme schopni snést, se ukazuje hodnota 250 bodů za rok. Jeho překročení bývá často následováno psychickým selháním, zejména depresí nebo tělesným onemocněním. Ve stáří se tato hranice podstatně snižuje, dokonce i více než o polovinu.

Které události představují největší riziko?

  • Úmrtí partnera             100 bodů
  • Vážné onemocnění       53 bodů
  • Ztráta zaměstnání         47 bodů
  • Odchod do důchodu      45 bodů
  • Sexuální problémy        39 bodů
  • Partnerské neshody       35 bodů
  • Vánoce                          12 bodů 

Počet bodů není vždy rozhodující, záleží na ochranných faktorech, kterými disponujeme (kvalita zázemí v rodině, vlastní odolnost a schopnost zaujmout konstruktivní postoj ke vzniklé situaci). Významnou roli hrají i geneticky podmíněné vlastnosti nervové soustavy, které ovlivňují snášenlivost stresu každým z nás.

Ženy versus muži

Ženy skutečně zvládají stresové situace hůře. Trpí dvakrát častěji depresemi než muži, ovšem v úzkostných poruchách vedou pánové. Muži si také nechtějí přiznat, že stres nejsou schopni zvládnout. Uchylují se k alkoholu  nebo v obraně před vlastními problémy terorizují okolí.

Život v manželství prodlužuje život mužům, ženám ne. Po ovdovění se ženy dožívají stejného věku jako ty vdané, zatímco vdovci bez svých žen chřadnou a umírají dřív než ženatí muži. Nikdo zatím přesně neví, proč v průměru ženy přežívají muže asi o sedm let. Pravděpodobně je to dáno i geneticky, ale možná i tím, že se ženy o své zdraví víc starají.

Co se děje v našem těle

Náš organismus se brání zátěžovým situacím ve třech fázích: první je poplachová reakce, kdy organismus mobilizuje obranné síly, následuje přizpůsobení se a pak vyčerpání (při pokračující zátěži).

Veškeré reakce na vnější svět jsou zpracovávány ve specifických centrech našeho mozku. Vyhodnocují zátěž, určují, jak se s ní vyrovnáme, a také spouštějí fyziologické reakce umožňující využití skrytých rezerv. V hypotalamu se „setkává" vliv vnějšího světa s nervovým a hormonálním systémem. Sídlí zde komplexní řídicí centra důležitá pro náš život. Hypotalamus rovněž kontroluje hladinu různých hormonů v krvi, a je-li to potřeba, vysílá chemické signály do podvěsku mozkového (hypofýzy). Ta reaguje vyplavením patřičných hormonů, které následně ovlivňují činnost žláz s vnitřní sekrecí. V případě stresové reakce jsou především stimulovány nadledviny, které uvolní do krve adrenalin a steroidní hormon kortizol. Stres však také povzbuzuje činnost sympatiku - složky vegetativní nervové soustavy, kterou nejsme schopni ovlivnit svou vůli. A odsud putují nervové impulsy prostřednictvím přenašeče nervových vzruchů noradrenalinu dál do většiny orgánů v těle, kde se potkávají s působením stresových hormonů. Tento proces má za úkol připravit člověka na útěk nebo boj. Do svalů a dalších orgánů proudí s krví živiny a rezervní energie, které mají zvýšit výkon. Energii získává organismus odbouráváním glykogenu, z něhož se do krve uvolňuje glukóza - hlavní zdroj energie. Celý proces vyrovnávání se se stresem je pro naše tělo velmi vyčerpávající a vyžaduje odpočinek a čas pro doplnění energetických zásob.

Zdravotní problémy způsobné stresem

Poznáme, kdy už nám stres přerůstá přes hlavu? To se projevuje na zdravotním stavu. 15% pracujících si stěžuje na bolesti hlavy a migrény, 33% na bolesti zad. Vysoké pracovní nasazení provázejí únava, závratě, poruchy spánku, změny chuti k jídlu, úzkostné obavy, strach a také to, že se najednou musíme na vše soustředit více než dříve, a zvýšená dráždivost. Stále častěji se vyskytuje tzv. metabolický syndrom. Projevuje se hromaděním břišního tuku, snížením citlivosti na inzulin, zvýšenou hladinou cholesterolu a vyšším krevním tlakem. Všechny uvedené projevy ovlivňují naše chování a promítají se do partnerských a mezilidských vztahů.

Většinou stačí upravit denní režim - více relaxovat, sportovat a upravit jídelníček. Prospěšné mohou být fytoterapeutické přípravky. Když ale nic nepomáhá a potíže trvají déle než dva měsíce, vadí nám v běžném životě a cítíme se unavení, nezvládáme své povinnosti, pak bychom se měli obrátit na odborníka. Psycholog nám může doporučit vhodnou terapii a psychiatr nám k ní může předepsat vhodná antidepresiva. Ta jsou ale určena jen pro těžší fáze onemocnění. Pak je třeba je brát dlouhodobě. Mnozí lidé dělají tu chybu, že je přestanou brát ve chvíli, kdy se už cítí dobře. A po čase se jim problémy vrátí. Má-li mít léčba skutečný efekt, pak se  léky musí užívat ještě dalších šest měsíců.

Stres a deprese mohou být doprovodem a dokonce i spouštěčem mnoha závažných onemocnění - aterosklerózy, ischemické choroby srdeční, astmatu či diabetu. A také má velkou souvislost s oslabenou imunitou. Mozek produkuje neurotransmitery, látky, které se mohou uchytit na receptorech buněk imunitního systému. A projevem nemusí být pouze oslabení obranyschopnosti. Jsou známy i neurogenní kopřivky či psychogenní astma. Souvislost imunopatologických stavů s procesy v mozku je častější, než si zatím připouštíme. A je určitě zajímavé, že nemocnost se u řady pacientů po podání antidepresiv významně sníží.

Pomoc z přírody

V současné době znovu saháme po bylinkách. Třezalka tečkovaná, mučenka, černý bez, kozlík lékařský, chmel otáčivý či meduňka nám prokáží dobrou službu jednotlivě, ale jejich vzájemná kombinace přináší efekt mnohem větší. K nejoblíbenějším bylinkám „na nervy" patří právě kozlík a třezalka. Kozlíkové kapky koupíte běžně v lékárně. Čaj připravíte ze dvou lžiček rozřezaných kozlíkových kořenů, které přelijete čtvrtlitrem studené vody a necháte zhruba deset hodin vyluhovat. Studený výtažek scedíte a zahřejete na teplotu vhodnou k pití. Prospěšné je vypít dva až tři šálky denně. V kozlíku se můžete i koupat. 100 gramů kozlíkových kořenů přelijete litrem vařící vody, necháte deset minut vyluhovat a scedíte. Takto získanou tekutinu přidáte do koupele teplé asi 38 stupňů Celsia. Ve vodě byste měli být asi 15 minut.

Při panice a nespavosti pomůže i aromaterapie, konkrétně neroli - silice z pomerančových květů. Celkově zklidňuje přetížený nervový systém a uvolňuje emocionální napětí. Neroli lze aplikovat formou masážního oleje, koupelí a dokonce i jako sprej v podobě květové vody.

V obdobích většího psychického vypětí můžete pít čaj z třezalky a rozmarýnu. Psychická zátěž se dá snížit i kvalitou stravy, ale chybné je přejídání příliš rozmanitým jídlem. Naopak značný význam má dostatek minerálu hořčíku, který zvyšuje odolnost vůči infekčním nemocem. Jeho nedostatek signalizuje lámavost nehtů, bušení srdce, ranní únava, nervozita a svalové křeče. Postiženého trýzní obavy a úzkosti a snadno se rozčiluje.

Stres pod dohledem

Slovenští vědci vyvinuli stresový „budík". Protože stres nemá jednotky ani jednoznačné ukazatele, kterými se určuje jeho hladina, půjde v případě měření o nepřímý monitoring. Přístroj bude zaznamenávat údaje o stresu prostřednictvím zabudovaných senzorů, které budou snímat změny vodivosti lidské kůže na principu galvanického reflexu. Je známo, že elektrický odpor kůže se při stresu a napětí mění. Člověk by nemusel být napojen na žádné složité přístroje a měřicí mechanismus by mohl nosit na těle delší čas v běžném životě bez toho, aby ho vnímal. Zřejmě by se upevňoval na zápěstí, případně na prst ve formě prstenu. Výsledky bude vyhodnocovat odborník. Ten musí kromě dat o naměřené vodivosti znát i přesný časový rozvrh a aktivity testované osoby. Z měření potom vyhodnotí, zda stres nastal a jak se projevoval.

Děti a stres

Vystavení stresu v raném věku může zapříčinit neschopnost mu čelit i trvale. Jde například o následky týrání a zneužívání dětí, nadměrnou školní zátěž, alkoholismus rodičů a jejich přílišnou náročnost. Zde se ukazuje, že rané postižení traumatem vede k citlivosti na další stresové události i v dospělém věku. Bohužel se také potvrzuje, že tito lidé hůře reagují na psychofarmakologické způsoby léčby.

Není pravda, že se stresem musí bojovat jen starší děti. Objevuje se i u miminek, a dokonce i u těch nenarozených. Pokud je žena nešťastná nebo trpí úzkostí, hormony, které se při tom vyplavují, se dostávají i do krve dítěte. Nejmenší děti stresuje, když se o ně rodiče řádně nestarají  a nedávají jim najevo své city.

Rodiče se nejvíc bojí nástupu puberty u svého dítěte. Ta je složitá pro obě strany. Asi od jedenácti let věku se začíná dětské tělo měnit. Ne každá dívka zvládne to, že jí rostou prsa, a ne každý chlapec je nadšený ze změny svého hlasu. Když tyto změny probíhají dříve než u jiných vrstevníků, dítě může mít pocity studu. Když se naopak změny opožďují, může trpět pocity méněcennosti. Problém je i to, že dítě chce být samostatnější, ale ve skutečnosti je závislé na rodičích. Právě citové trápení může být příčinou stresu.

Pátrejte po tom, co vašemu dítěti dělá těžkou hlavu. Není v jeho silách vyřešit vše samo. Když se vám podaří odhalit příčinu jeho stresu, máte několik možností. Obvykle pomůže s dítětem otevřeně promluvit. Některým dětem paradoxně pomůže, když jejich problémy zbytečně nezveličujete a raději se tváříte, jako že se nic neděje. Pro dítě je však důležité, aby cítilo vaši podporu a zájem problém vyřešit.

Povolení cookies

V ČPZP používáme cookies a jiné technologie za účelem poskytování našich služeb, vylepšení vašeho uživatelského zážitku, analýzy používání našich stránek a při cílení reklamy.