Jak pracují svaly?

V lidském těle se nachází tři druhy svalové tkáně. Jedná se o svaly příčně pruhované (kosterní), které spolu s kostmi a šlachami odpovídají za tělesné pohyby od úsměvu až po běh. Druhým typem svalů jsou svaly hladké, které odpovídají za mimovolní pohyby vnitřních orgánů, jako jsou např. střeva nebo žlučník. Třetím typem svalů je sval srdeční, který tvoří část srdce.

Kde jsou svaly umístěny?

Příčně pruhované svaly se nacházejí v celém těle a tvoří velkou část jeho váhy. Tyto svaly odpovídají za pohyb všech částí kostry, od maličkého svalu ve středním uchu až po obrovský hýžďový sval, který ovládá pohyb v kyčelním kloubu a tvoří podklad pro hýžďovou krajinu. Svaly jsou připojeny ke kostem pomocí šlach. Ta šlacha, která se nachází blíže ke středu těla se nazývá začátek svalu a většinou je kratší než úponová šlacha, která se nachází na opačném konci. Zpravidla je začátek svalu na jedné straně kloubu a úpon na druhé, vzdálenější straně, takže zkrácení svalu kloub ohne.

Svalová struktura

Kosterní svaly si můžeme představit jako množství svazků jednotlivých svalových vláken, která jsou navzájem spojeny do jedné jednotky. Nejmenší z těchto vláken a základní funkční jednotka každého svalu jsou vlákna bílkovin aktinu a myozinu. Jsou tenká, že je lze zobrazit pouze pod elektronovým mikroskopem. Tvoří je bílkovina, která je schopna kontrakce (stažení) a odborně se nazývá kontraktilní protein. Při stažení svalu se vlákna aktinu a myozinu zasouvají navzájem do sebe a dochází ke zkracování svalu. Vlákna bílkovin jsou spojena do svazků – myofibril. Mezi nimi jsou uložena energetického paliva v podobě glykogenu a dále mitochondrie, což jsou nitrobuněčné továrny na energii.

Myofibrily

Myofibrily se dále spojují do svalových vláken. Jedná se o skutečné buňky s buněčnými jádry při zevním okraji a každá z nich je spojena s nervovým vláknem, které v případě potřeby nastartuje její stah. Svalové buňky navzájem spojuje vazivová tkáň ve svazky. Malé svaly se skládají pouze z několika svalových vláken a velké svaly tvoří stovky svazků svalových vláken, které jsou obaleny vazivem podobně jako kabel izolací. Celý sval pak pokrývá tenká vazivová blanka, takže výsledek opravdu připomíná mnohožílový kabel. Hladký sval není uspořádán do svazků jednotlivých vláken, jeho struktura má složitou geometrickou podobu, i když je jeho činnost závislá na stazích jednotlivých vláken. Stavba srdečního svalu (myokardu) se od mikroskopem velice podobá struktuře kosterního svalu pouze s tím rozdílem, že svalová vlákna spojují mezi sebou příčné můstky.

Svalová práce

Činnost svalů řídí nervové vlákno, které probíhá od motorického neuronu v mozkové kůře

s míchou. Z míchy pak vystupuje jakou součást nervového svazku a posléze dosáhne svého svalu. Jestliže dojde k přerušení tohoto nervového spojení, dochází ke ztrátě funkce svalu a také k jeho zakrnění neboli atrofii. Nervosvalová ploténka je malá oblast, kde se k buňce připojuje nervové vlákno. Intenzita elektrického vzruchu přivedeného nervem na buněčnou membránu svalové buňky je nepatrná. Proti ní je elektrická odpověď svalu během jeho stažení mnohem větší. Dochází tedy k značnému zesílení. Elektrické impulzy z nervového vlákna se nepřevádějí na sval přímo, ale dráždí je prostřednictvím uvolněné chemické látky acetylcholinu, která vyvolává svalový stah. Při něm se do sebe zasouvají vlákna aktinu a myozinu. Jedná se o složitý děj, během kterého se mezi těmito vlákny vytváří a zaniká množství chemických vazeb. K tomu je zapotřebí velké množství energie, která se vyrábí v mitochondriích z kyslíku a glykózy v podobě sloučeniny adenozintrifosfátu (ATP). Svalový stah se zahájí masivním průnikem vápníku do svalových buněk.

Svalová onemocnění

Při natažení, zkroucení nebo natržení svalu se jedná vždy o stejný problém. Je to bolestivé zranění, které brání normální činnosti svalstva. Příčinou bývá narušení svalových vláken a kroucení do nitra svalu. V některých případech vyvolá svalové oslabení nemoc samotných svalů, která se nazývá myopatie. Příčinou bývá nejčastěji porucha v oblasti hormonálního systému, ale může se za ní skrývat také nedostatek vitaminu D nebo některé formy rakoviny. Zánět svalu neboli myozitida může mít virovou příčinu, ale často se jedná o abnormální reakci imunitního systému. Mezi nejznámější vrozené svalové onemocnění patří svalová dystrofie. Svalových nemocí je na rozdíl od úrazů našití daleko méně. Většina lidí, kteří trpí svalovou slabostí se ve skutečnosti potýká s onemocněním nervové soustavy, která svaly ovládá (např. roztroušená skleróza).

Roztroušená skleróza

Jedná se o onemocnění, které postihuje centrální nervový systém. Průběh nemocí probíhá ve skocích, zcela nepředvídatelně. Nemoc může způsobit pouze minimální tělesné postižení, ale také i těžkou invaliditu. Příčiny vzniku onemocnění nejsou zcela známé, stejně tak jako účinný způsob, jak postup nemoci můžeme zastavit. Nemoc ve větší míře postihuje ženy.

Průběh onemocnění

Onemocnění nejprve zasahuje oblasti, které jsou zodpovědné za čití, koordinaci a pohyb. Roztroušená skleróza zasahuje nejprve bílou hmotu mozku, kde jsou vedeny povely ke svalům a nervové vzruchy ze smyslových orgánů. Nervová vlákna obalují myelinové pochvy, které je izolují a chrání. Při roztroušené skleróze dochází k jejich zánětu a rozpadu a někdy se poškodí i samotné nervy. S postupem nemoci dochází k tzv. demyelinizaci, kdy se objevují stále nová ložiska, které vznikají zejména v krční míše a v zrakových nervech. Šedá kůra moku, která je zodpovědná za vědomí, myšlení a paměť není postižená.

Jaké jsou příčiny?

Skutečné příčiny onemocnění bohužel zůstávají záhadou, ale v této oblasti probíhá intenzivní výzkum, který přináší stále nová zjištění. Bylo zjištěno, že lidé, kteří mají určité genetické znaky jsou k vzniku roztroušené sklerózy náchylnější než ostatní. Tento genetický sklon lze odhalit „tkáňovou typizací“ pacientů s tímto onemocněním. S nemocí jsou spojeny dva nebo tři tkáňové znaky. Avšak ani vrozená dispozice nemůže zcela objasnit, proč lidé s určitými tkáňovými znaky onemocní a jiní ne. Někteří vědci se domnívají, že nemocní zpracovávají abnormálním způsobem tuky. Jiná teorie hovoří o autoimunitním onemocnění, při kterém se vytvářejí v krevním oběhu protilátky proti vlastnímu myelinu. Nemůžeme zapomenout také na virovou teorii, kdy existují domněnky, že se jedná o důsledek pomalé virové infekce.

Příznaky

Onemocnění probíhá v opakovaných záchvatech neboli atakách. Z neznámých důvodů ataky zpravidla končí samy od sebe a nastupuje různě dlouhé klidové období., kdy nemoc „spí“ a není aktivní. V průběhu klidových období se nervový systém snaží napravit vzniklé škody a okolo postižených oblastí se tvoří jizvy. Jizevnatá tkáň nemůže nahradit zničené myelinové pochvy a může nervová vlákna ještě více poškodit, někdy zanechá trvalé poškození. Jizevnaté tkáni se říká skleróza a může se objevit kdekoliv v centrálním nervovém systému.

Závažnost onemocnění

Závažnost onemocnění je velice proměnlivá a liší se u různých lidí. U většiny pacientů trvá interval po prvním záchvatu před další atakou měsíce i roky, ale někdy se stav rychle zhoršuje a záhy se postižený člověk stává invalidním. Průběh záchvatů je různý a v důsledku toho jsou někteří pacienti schopni vést prakticky normální život bez tělesného postižení, zatímco jiní nemohou koordinovat pohyby a jsou zcela odkázáni na invalidní vozík. Mnozí postižení pociťují po většinu času dvojité nebo rozmazané vidění, především, je – li nemocný unaven. Někdy bývá prvním příznakem těžká porucha vidění na jednom oku. Tento příznak může záhy odeznít, ale později se spolu s dalšími příznaky vrací. Častým příznakem jsou poruchy čití na kůži končetin nebo trupu. Vznikají pocity mravenčení, brnění nebo strnulostí.

Nervy a koordinace pohybů

V postižené oblasti jsou nervy zcela v pořádku, porucha je v horní části míchy. V jejím důsledku se do mozku předávají chybné signály, např. horká koupel na nohou může být vnímána jako studená voda. Někteří lidé postižení roztroušenou sklerózou, nemohou hýbat končetinami nebo mají poruchu koordinace pohybů. Vláčejí za sebou jednu nohu a nejsou schopni chůze. Jiní ztratí kontrolu nad rukama, takže nemohou psát, držet šálek nebo příbor. Jsou li tyto poruchy těžké, nemůže nemocný zasáhnout i jiné nervy a důsledkem jsou poruchy řízení močového měchýře, závratě nebo třes. Kterékoliv z těchto příznaků se mohou projevovat pouze v době ataky nemoci. V průběhu klidového období se může nemocný cítit zcela v pořádku jako před prvním záchvatem.

Léčba

Žádná účinná léčba roztroušené sklerózy není doposud známá, existuje však mnoho způsobů, pomocí kterých můžeme alespoň zmírnit příznaky onemocnění, což je i tak představuje pro postiženého pomoc. Podstatnou roli hraje také porozumění a podpora ze strany nejbližší rodiny a přátel, tím spíše, že onemocnění může být zejména pro mladé lidi velice deprimující. Léčba pomocí kortikoidů může urychlit odeznění ataků nemoci, avšak neovlivní počet záchvatů. Dlouhodobá léčba pomocí kortikosteroidů nemá bohužel na průběh onemocnění vliv a také nezastaví její postup. Navíc s sebou přináší riziko vedlejších účinků. Na kosti, kůži a vede ke zvýšení tělesné hmotnosti.

Utlumení imunitního systému

Odborníci doufali, že nemocní s roztroušenou sklerózou mohou mít prospěch z utlumení imunitního systému. Studie s léčivy potlačujícími imunitu organismu proběhly v různých zemích, ale žádný zásadní přínos těchto léků neprokázaly. Vzhledem k podílu porušení tukového metabolismu byly také studie zaměřeny na dietní opatření nemocných. Prokázalo se, že nemocní mají v krvi nezvykle nízkou hladinu kyseliny linoleové (jedna z mastných kyselin). Cílem dietní léčby je její zvýšení. Dietní opatření obsahují množství rostlinných olejů s málo nasycenými mastnými kyselinami. Pacienti mohou také jako doplněk užívat slunečnicový olej, který tuto kyselinu obsahuje.

Potraviny bez lepku

Někteří nemocní tvrdí, že jejich stav se zlepšuje, když se vyhýbají potravinám obsahující lepek (gluten), který je obsažen zejména v pšeničné mouce. Podíl lepku na průběh této nemoci se však nepodařilo zcela objektivně prokázat.

Hyperbarická oxygenoterapie

V rámci léčby roztroušené sklerózy se používala také léčba kyslíkem (hyperbarická oxygenoterapie). Nemocný je umístěn do přetlakové komory, kde vdechuje kyslík, léčba probíhá každý den po dobu jedné nebo dvou hodin. Počáteční výsledky vypadaly více než slibně, avšak pak se ukázalo, že z dlouhodobého hlediska léčba nepřináší žádný prospěch.

Fyzikální léčba

Nejdůležitější součástí terapie je fyzikální léčba a udržování pozitivního přístupku k životu, protože nemocní mají často sklony k depresím. Podstatná je také rehabilitační léčba pomocí individuálních cvičení, které podporuje svalovou činnost. Poruchy ovládání střev a močového měchýře mohou vyžadovat pomoc ze strany lékaře, aby pacient mohl zůstat společensky aktivní. Zhruba jedna šestina nemocných má poměrně lehké příznaky a žije bez zjevného postižení. 30 i 50 let od stanovení diagnózy. Jedna šestina má lehké příznaky po dobu 10-15 let, ale ty se mohou postupně zhoršit. Zhruba dvě třetiny nemocných trpí vážnějšími příznaky.