Zdravé srdce je dar

Srdce máme jen jedno, a pokud funguje, jak má, téměř ho nevnímáme. O to více jsme vystrašení, když se jeho rytmus změní nebo najednou nestíhá naše aktivity. Na otázku, co vydrží srdce, není jednoduchá odpověď. Co se týká „technických“ parametrů, jsme na tom v podstatě stejně, ale nesmíme zapomínat i na jiné faktory, které chod našeho srdce ovlivňují. Nejedná se jen o záležitosti podmíněné dědičností či vrozené, kterých není až tak velké procento, ale především rozhoduje náš životní styl a pohybové aktivity. Srdce také ovlivňujeme svým jídelníčkem, podstatnou roli sehrává psychické rozpoložení a to, jak vnímáme radosti a strasti našeho života, jak se jimi necháváme ovlivnit.

Lidské srdce je snad ze všech orgánů nejvíce obdařeno nejrůznější symbolikou. Při rozrušení se srdce rozbuší, v napětí se naopak zastaví. Dobrý člověk je srdečný a k jiným přistupujete se srdcem na dlani. Nemilovaného člověka srdce bolí, má je zlomené, a když je opuštěn, srdce mu pukne žalem. Statečný člověk je srdnatý, zbabělý má srdce v kalhotách. Důvodů pro tak symbolické zastoupení srdce je více. S pravidelným tlukotem srdce matky se setkává dítě v děloze ještě před narozením. Srdce se pravidelně ozývá samo – při námaze se zřetelně rozbuší. Jeho trvalé zastavení je známkou smrti. Svůj význam má i poloha uprostřed hrudníku. Rozevřená náruč odkrývá srdce, při objetí se srdce setkávají. Často se mylně domníváme, že je snadno zranitelné. Ve skutečnosti je srdce velmi odolný orgán. Proti vnějšímu násilí je chráněno hrudním košem a je dobře přizpůsobeno tomu, že musí bez odpočinku pracovat po celý lidský život.

Hmotnost zdravého srdce dospělého člověka je cca 280-340 g u mužů, 230-280 g u žen. Při jednom srdečním stahu je do oběhu vypuzeno 60-90 ml krve. Během jedné minuty srdce přepumpuje 5-6 l krve (v klidu), při zátěži (a tedy zvýšení tepové frekvence) i 15-20 l / min. K zástavě krevního oběhu dochází při teplotě těla 29°C.

Péče o srdce

Jak moc je naše srdce ohroženo a čím? Přestože celková úmrtnost na kardiovaskulární choroby zejména díky velmi dobré prevenci i léčbě klesá, kardiovaskulární choroby jako celek tvoří poměrně podstatnou část příčin všech úmrtí nejen v České republice.

Vrozené vývojové vady srdeční – z hlediska úmrtnosti – s postupujícími vědomostmi a možnostmi medicíny ustupují spíše do pozadí. Do popředí se kvůli životnímu stylu současné populace dostávají onemocnění, která vznikají na podkladě aterosklerózy, zejména ischemická choroba srdeční, kam se řadí angina pectoris, infarkt myokardu či chronické srdeční selhání nastávající následkem opakovaných infarktů a chronického špatného prokrvení srdečního svalu. Kouření výrazně zvyšuje pravděpodobnost onemocnění kardiovaskulárního systému. Ne každý kuřák onemocní rakovinou, ale v každém případě je cévní systém každého z nich v mnohem horším stavu než cévní systém nekuřáka.

Nenápadné příznaky

Myslíme si, že jsme zcela zdraví, ale najednou jsme více unavení, zadýcháváme se do schodů. Tyto nenápadné příznaky mohou signalizovat, že s naším krevním tlakem není úplně vše v pořádku a blížíme se k diagnóze arteriální hypertenze – náš naměřený krevní tlak se blíží hodnotám 140/90 mmHg, přičemž ideální tlak se pohybuje okolo 120/80 mmHg. Hodnoty krevního tlaku jsou odrazem nejen funkčního stavu srdce, ale také cév, jejich pružnosti a elasticity. A stejně jako je krevní tlak odrazem stavu srdce, je-li vysoký krevní tlak dlouhodobě neléčený, má negativní vliv na srdeční svalovinu. Krevní tlak je variabilní, mění se v průběhu dne, i v závislosti na fyzické aktivitě. Nejvíce vypovídající je o těchto proměnách 24hodinové monitorování, které indikuje lékař, a jež mimo jiné odstraní syndrom bílého pláště, kdy se nám zvedá tlak už jen při pohledu na lékaře.

Tepová frekvence říká, kolikrát se srdce za minutu stáhne. Normální srdeční rytmus je pravidelný a pohybuje se v rozmezí 60 až 90 tepů za minutu. Každá odchylka od normálního rytmu není důvodem k návštěvě lékaře. Popsat srdeční arytmii není snadné. Pacienti mívají pocit bušení, občasného přeskočení či vynechání srdce. Mnohdy jde o neškodné extrasystoly, může se ovšem jednat o arytmie vážnějšího charakteru. Zrychlení tepové frekvence neznamená vždy nemoc. Přirozeně roste při zvýšené aktivitě sympatiku: při strachu, při různých emocích nebo při sportu. Alarmujícím ukazatelem by měla být doba trvání arytmie (tedy pokud přetrvává řádově desítky minut či hodiny) a zejména další doprovodné příznaky, jako jsou celková slabost, motání hlavy, pocit ztíženého dechu.

Poznáte infarkt?

Stav, kdy srdeční tkáň kvůli nedostatku krve a tedy i kyslíku, začne odumírat, se projevuje typickou bolestí na hrudi, která vystřeluje do ramene, krku a levé ruky. Někdy ale také ne. Odhaduje se, že až desetina případů nemá žádné příznaky a až třetina případů má příznaky atypické a mírnější – například jen dušnost či bolest v zdech nebo v rameni. Mezi příznaky infarktu patří také pálení žáhy, bolest břicha, zvracení, nevolnost, závratě či mdloby nebo studené pocení. V nejtěžších případech může pacient i upadnout do bezvědomí v důsledku srdeční zástavy.

Zatímco u některých lidí se infarkt projeví rychlým nástupem bolesti nebo srdeční zástavou, řadu pacientů jejich tělo upozorní s předstihem několika hodin i dnů. Na infarkt mohou ukazovat například opakující se bolesti na hrudi, které se zhoršují při námaze, v klidu naopak zeslábnou. Ve chvíli, kdy bolest neustoupí ani po podání nitroglycerinu, je pravděpodobné, že nejde jen o projev nemoci anginy pectoris, ale že se už rozběhl infarkt. Odborníci varují, že pokud bolest trvá nepřetržitě 10 až 15 minut, jde o stav, kdy vzniká podezření na infarkt myokardu.

Někdy dojde k případu, kdy člověk, který vždy působil zdravě, najednou dostane nečekaně infarkt. Podkladem infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody je ucpání přívodné tepny, většinou na podkladě aterosklerotického plátu. Problematika aterosklerotických plátů ale nespočívá jen v tom, jak je plát velký a jak moc zužuje některou cévu, ale také je důležité, jak rychle vznikne a jakou má konzistenci. Pokud plát vzniká léta, obtíže pacienta (v případě nedokrvení srdce bolest na hrudi a dušnost) přicházejí pomalu, postupně. Paradoxně v případě vleklých obtíží může být průběh infarktu méně dramatický, nedokrvená část srdeční svaloviny si totiž časem, při trvalém nedostatku kyslíku, vytvořila takzvané kolaterály (náhradní cévy). Extrémně nebezpečné jsou ale tzv. nestabilní aterosklerotické pláty. Tvoří sice menšinu všech plátů, ale jsou odpovědné za většinu akutních cévních příhod. Můžeme si je představit jako gelovou hmotu, které sice významně nezužuje průsvit cévy, ale kdykoli může prasknout a vytvořením trombózy v tomto místě se céva ucpe z minuty na minutu. Proto se může stát, že člověk, který doteď pravidelně sportoval a byl bez problémů, dostane najednou infarkt.

Rychlost je rozhodující

V minulosti býval infarkt smrtelný, dnes se již daří většinu pacientů zachránit. Podmínkou je, že se včas dostanou do nemocnice, která je na první pomoc při infarktu zařízená – do takzvaného kardiocentra.

Ideální je, pokud se pacient dostane do nemocnice do 45 minut, maximálně do hodiny od prvních příznaků infarktu. Pokud se pacient nedostane k lékaři včas, jeho srdce se může vážně poškodit nebo zničit: hrozí například vznik arytmií, problémy s chlopněmi, srdeční selhání (vratné, ale i chronické) či dokonce prasknutí srdce.

Léčba – operační sál

V současnosti je základní léčebnou metodou ošetření srdce katetrem (zavádí se přes tepnu v třísle): v srdci katetr odsaje krevní sraženinu, roztáhne uzavřenou cévu a vyztuží poškozenou cévu. Jen ve zvláště závažných případech se provádí bypass, tedy přemostění postižené cévy. Pacienti, jimž lékaři provedou tento zákrok, přežívají infarkt ve více než 90 procentech případů – a často zcela bez následků.

V podstatě z každého místa v naší zemi může být pacient do hodiny na stole u specialisty. Ten okamžitě provádí angioplastiku, a tak se dnes běžně stává, že pacient, který prodělal infarkt, má díky rychlé léčbě srdeční sval nepoškozený a má stejnou prognózu, jako by infarkt vůbec neměl. Angioplastika není nijak nový postup. V Česku se rozšířila už v 90. letech minulého století. Provádí se tak, že se pacientovi zavede tepnou v tříslech do ucpaného místa v srdci speciální balonek, který se roztáhne, a céva se poté v místě zúžení ještě vyztuží takzvaným stenem – trubičkou, která zajistí její průchodnost. Na tom, že je toto řešení v léčbě infarktu zlatým standardem, přitom mají velký podíl čeští kardiologové, kteří ho začali v 90. letech zkoušet. Zjistili, že pacientovi spíše pomůže zavézt ho do vzdálenějšího kardiocentra a provést mu angioplastiku než tradiční postup, tedy předat ho lékařům v nejbližší nemocnici a podávat mu léky proti srážení krve (které asi polovině pacientů pomohou rozpustit sraženinu způsobující infarkt). Úmrtnost na infarkt i díky této změně za poslední dvě dekády klesla na pětinu: dříve umíral každý čtvrtý pacient, dnes je to asi jen pět procent.

Pacient po prodělaném infarktu prochází jakousi kardiovaskulární rehabilitací. Po rozsáhlém infarktu je srdce slabší, nefunguje jako pumpa dostatečně dobře. A pak rozhodně není řešením sedět doma a nevykonávat žádnou činnost. Srdce je sval jako každý jiný, a pokud se netrénuje, ochabne. Kardiovaskulární rehabilitace po rozsáhlejších infarktech patří do rukou odborníků, nicméně pacient by měl začít u sebe a sám se zajímat a hlavně s lékaři spolupracovat.

Obrovský skok prodělala také kardiochirurgie. Zatímco před dvaceti lety byly nejrozvíjenějšími zákroky bypassy, nejdříve žilní, pak tepenné, dnes jsou lékaři schopni provádět na srdci hned několik zákroků najednou, a to způsobem, který je mnohem šetrnější než dříve. Například při poškození  chlopní se používaly umělé chlopně, poté chlopně transplantované z prasat. Dnes už chirurgové umějí pracovat se samotnou poškozenou chlopní – vymodelovat ji nebo srdce tak, aby zase plnily svou funkci. A nemusí se do srdce vnášet nic zvenku. Pacienti chodí po operaci srdce mnohem dřív domů, a to i proto, že dnes jsou zákroky mnohem šetrnější – už není při každé operaci třeba otevřít pacientovi celý hrudník: nástroje se zavádějí malými řezy, a přitom naráz vyřeší třeba problém s chlopní, komorou i síní.

Laická první pomoc

Co dělat, jste-li poblíž člověka, který má příznaky infarktu myokardu?

•          umístěte postiženého do polosedu a povolte mu těsné oblečení
•          podejte nitroglycerin, pokud ho dotyčný užívá
•          jestliže sed, zklidnění a lék od příznaků do tří minut nepomohou, volejte záchranku
•          upadne-li nemocný do bezvědomí, pomoc volejte okamžitě, provádějte nepřímou masáž srdce, a to v poměru 30 stlačení srdce a dva dechy umělého dýchání do té doby, než přijedou záchranáři
•          zeptejte se záchranáře na telefonu, zda pacientovi nepomohou i další léky – například rozkousání acylpyrinu (může pomoci rozpustit krevní sraženinu) nebo podání léku na uklidnění (zklidnění uleví i srdci)

Nakrmte své srdce

Pokud chcete předejít infarktu nebo pokud jste v rekonvalescenci po jeho prodělání, měli byste dodržovat následující doporučení.

•          Hlídejte si velikost porcí, přidejte na nezpracovaných potravinách (zelenina, ovoce) a nejezte slaná kalorická jídla. Plánujte si jídlo dopředu. Impulzivní návštěva fast foodu či nákup hotovek vaší stravě neprospějí.
•          Některá jídla jsou považována za superpotraviny, které jsou pro srdce zvláště vhodné – jde například o mastné ryby (losos, tuňák, sardinky, makrela), ořechy (vlašské, mandle, kešu, lněná či chia semínka), borůvky, maliny a další bobule, luštěniny, mléčné výrobky, ovesné vločky, olivový olej, tmavou čokoládu, avokádo, citrusy, sóju, zelený čaj, brokolici, kapustu a špenát nebo červené a černé hrozny.
•          Zelenina a ovoce nemusí být vždy jen čerstvé, mohou být i mražené nebo konzervované – neměly by být ale přislazované, smažené nebo doplněné smetanovou omáčkou.
•          Vybírejte si celozrnné potraviny: pečivo, cereálie či přílohy by měly být co nejméně upravené a s minimem cukru.
•          Jako zdroj bílkovin si vybírejte potraviny, které nejsou zbytečně tučné: vejce, ryby, drůbež bez kůže, mleté maso a podobně. Vyhýbejte se naopak uzeninám, vnitřnostem nebo smaženému masu.

Stejně jako u jiných chorob, i u infarktu platí, že mnohem lepší než ho léčit je mu předcházet. Doporučuje se nekouřit a vyhýbat se i zakouřeným místnostem. Důležité je udržovat si optimální tělesnou hmotnost a pravidelně cvičit, hlídat si hladinu cholesterolu a krevní tlak. Nezapomínat na pravidelné lékařské prohlídky – zvláště by na dodržování těchto doporučení měli dbát muži starší 45 let a ženy nad 55 let, i nichž je riziko infarktu zvýšené, a lidé, u nichž se v rodině vyskytl časný infarkt ( u mužů před 55. rokem a u žen před 65. rokem věku).

Srdcaři a léto

 Je to překvapivé, ale léto samo o sobě nepředstavuje pro nemocného s onemocněním srdce vyšší riziko, jak si mnozí lidé myslí. Například srdečních infarktů, akutního srdečního selhání nebo některých arytmií, jako je fibrilace síní, bývá naopak více v zimních měsících. Pro každého však představují riziko extrémně výkyvy počasí a pro nemocné se srdečním onemocněním to platí ještě více.

Kardiak hůře snáší výkyvy v denním režimu a v letním období o ně nebývá nouze. Souvisí  to i s cestováním a tolerováním změn prostředí. Tropické dny s extrémními teplotami mohou znamenat pro srdce a cévy pacienta zvýšenou zátěž; hrozí zejména přehřátí organismu a dehydratace.  Pokud málo pijete vodu a nehýbete se, krev se zahušťuje a hrozí riziko vzniku krevních sraženin. Také pro dlouhé cestování platí potřeba dostatečného příjmu tekutin, při cestě autem dodržovat přestávky a v letadle se i při omezených možnostech občas protáhnout (prevence žilní trombózy).

Horké počasí nutí organismus sepnout regulační mechanismy: cévy se rozšíří, aby umožnily vyzařování tepelné energie z organismu, zároveň se zvýší produkce potu, čímž v těle ubývá tekutin a snižuje se objem krve. Rozšíření cév spolu s menším krevním objemem způsobí pokles krevního tlaku, což se srdce snaží kompenzovat zvýšením objemu přečerpané krve – zesílením stahů srdečního svalu a rychlejší činností. Nemocné srdce je však schopné zvyšovat výkon pouze do určitého limitu, pak může nastat například nedokrevnost srdečního svalu.

Před odjezdem na dovolenou by měl pacient zkonzultovat svůj zdravotní stav s lékařem.