Děti a sladkosti

Kdo z nás by nezažil loudění svých dětí o „dobrůtku“. Přílišným dopřáváním sladkostí dětem zaděláváme nejen na obezitu, ale i na problémy psychického rázu;  zcela vyloučit z jídelníčku dětí je ale nedokážeme.

I u dvouletých dětí mohou a mají být sladké dětské čaje, lízátka a jiné sladkosti ze stravy pokud možno zcela vyloučeny. Trvale se těmto výrobkům vyhnout nemůžeme, protože s nimi dítě nejpozději ve školce přijde do styku.
Hotové dezerty, ovocné jogurty, nápoje a moučníky jsou příliš slazené a lákají děti hlavně svým barevným obalem a různými přibalenými překvapeními a samolepkami. Gumoví medvídci nebo lentilky jsou zajímavé především jako hračky. Dají se z nich skládat barevné obrázky nebo dělat dekorace na dorty. Přísné zakazování sladkostí zpravidla mnoho nepřinese. Vždyť právě zakázané chutná nejlépe. Někteří rodiče odměňují děti za každý den bez sladkostí penězi. Takový postup se z psychologického hlediska rozhodně nedá doporučit. Sladkostem je pak věnována zbytečně velká pozornost a jen získávají na ceně. Konzumace sladkostí se musí omezit na rozumnou míru, abychom se pak nemuseli trápit se zubním kazem a nadváhou.

Zacházejte s cukrem v domácnosti jako s kořením a v tak malé míře ho také používejte. Sladíme-li v dětství minimálně, chráníme tak nejen první zuby, ale dítě si také do budoucnosti nezvykne na sladkou chuť.

Kolik je už moc

U sladkostí nemůžeme mluvit o „doporučeném množství“. Toto maximální denní množství představuje ve věku 1-3 let poloviční moučník (50g), v případě předškolního věku celý řez. Místo moučníku můžete povolit střídavě 2-4 kousky čokolády, 8-16 gumových medvídků, celozrnné sušenky, piškoty nebo pár bonbonů. U gumových medvídků navíc dávejte pozor na chemická barviva.

K maximálnímu množství sladkostí můžeme ještě přidat denně dvě kávové lžičky cukru, který je určen pro teplé nápoje. Tento cukr je však často již obsažen v kakau nebo v jiných nápojích. Sladký čaj, který dětem někdy podáváme, často pokrývá celé maximální denní množství sladkého.
Časté pití sladkých nápojů a nepřetržité cucání bonbonů způsobují velké škody na zubech, protože cukr v ústní dutině působí velmi dlouho. Jak ukazují statistiky, nenechají na sebe nepříjemné následky dlouho čekat. Asi padesát procent tříletých a devadesát procent šestiletých dětí trpí již zubním kazem. Přitom se bolestem zubů a trápení dá velmi dobře předejít minimálně po celou dobu školní docházky. Proto omezte sladkosti na moučník po jídle. Nebezpečím je konzumace sladkostí mezi jídly, nepřetržité pojídání bonbonů. Sladká svačina s následnou péčí o zuby jim uškodí nejméně.

Zvláště pro milovníky sladkého je správná péče o zuby velice důležitá. Ráno se mají zuby čistit před nebo půl hodiny po snídani. Večerní čištění zubů je ještě důležitější, protože chrání zuby po celou noc. Má se provádět asi půl hodiny po večeři. Během dne je dobré po každém jídle vypláchnout ústa vodou. Místo toho můžeme také půl hodiny po sladkém jídle nechat dítě žvýkat 5-10 minut žvýkačku bez cukru. Tato možnost je vhodným doplněním zvláště v době, kdy se dítě čištění zubů teprve učí.
Příklad rodičů je velmi důležitý i co se týče konzumace sladkostí. Jsou-li rodiče sami na sladké, zjistí děti velmi brzy, že je potřeba jen určitou dobu žadonit. Děti mají výbornou paměť na to, co se dávalo do nákupního košíku.

Často se stává, že rodiče mají následně špatné svědomí, dovolí-li dětem příliš sladkostí. To jen zhoršuje emocionální situaci. Neexistuje žádná potravina, která by byla jenom špatná nebo jenom dobrá. Záleží na tom, kolik se čeho sní průměrně a jaké je složení potravin v průběhu celého dne. Důležitým základem je jídelníček sestavený podle pravidel zdravé výživy.

Chybí-li dítěti rovnoměrný přísun energie z hodnotných obilovin, může se stát, že má organismus náhle nedostatek energie. Této situaci se tělo brání zvýšenou chutí na sladké. V tomto případě dbejte na to, aby všechna hlavní jídla a jedna ze dvou svačin obsahovala obiloviny nebo brambory. Škrob z obilovin je nejdůležitějším dodavatelem energie. Na jednotlivé složky (hroznový cukr) se ve střevě štěpí velmi pomalu. Při důkladném kousání začíná tento proces štěpení již v ústech. To cítí každý, kdo déle žvýká například kousek chleba. Strava bohatá na škrob drží hladinu cukru v krvi relativně konstantní, protože škrob se dostává do krevního oběhu jen postupně. Obiloviny proto zasytí na delší dobu než cukr a sladkosti a organismus posílí. Sladké dodává energii velmi rychle, což potom vede ke snížení hladiny cukru v krvi a vyvolává chuť na další sladkosti.

Jedním z triků, jak udržet konzumaci sladkostí v mezích, je stanovení určitého týdenního množství, které si pak dítě může podle svého rozdělit. Jindy zase pomůže jeden den v týdnu, který prohlásíme za „sladký“. Nezapomínejte však, že děti, zvláště v období rychlého růstu, potřebují někdy náhle větší přísun energie. Několik dní pak vyhledávají sladkosti, někdy dokonce cukr samotný. Než zavedete přísná opatření, pokuste se vždy odhadnout, jedná-li se u dítěte o potřebu nebo jde jen o špatný stravovací návyk.

Čím sladit?

Rodiče stále více dbají na to, aby kupovali pokud možno výrobky „bez přídavku cukru“. Běžný cukr (sacharóza) označujeme také jako cukr krystal, kostkový, kandizovaný, hnědý – surový, sirup, cukr třtinový nebo řepný. Existují ale i jiné druhy cukru, které se mohou ve složení výrobku vyskytovat pod různými méně srozumitelnými názvy:

•          Med obsahuje asi osmdesát procent cukru (ovocný a hroznový cukr) a dvacet procent vody. Je to vlastně hustý cukrový roztok.
•          Hroznový cukr (glukóza, glukózový sirup) se vyskytuje v přírodě v ovoci (např. v hroznovém víně). Mnoho výrobků neobsahuje jen rafinovaný cukr, ale navíc ještě hroznový cukr nebo sirup. Spotřebitelé si pak myslí, že hroznový cukr je zdravější. Z hlediska látkové výměny jsou však oba druhy cukrů stejné.
•          Sladový cukr (maltóza) je nasládlý a získává se ze škrobu naklíčeného sušeného obilí (ze sladu).
•          Mléčný cukr (laktóza) je jen mírně nasládlý a vyskytuje se jako přírodní cukr v mléčných výrobcích a přidává se často do pečiva.

Požívání cukru nebo medu je jen otázkou chuti. Med se skládá asi z osmdesáti procent z cukru a z dvaceti procent z vody, čímž je dána jeho konzistence. Tím je také o něco méně sladký než cukr, což se často dohání lžičkou medu navíc, takže obsah cukru je pak přibližně stejný. Med sice obsahuje stopy vitaminů, ale pouze v minimálním množství. Dáváte-li medu jako sladidlu přednost, nezapomínejte na čištění zubů po jídle. Med se na zuby lepí stejně jako některé sladkosti nebo banány, které na zubech ulpívají ještě více. U některých dětí alergických na pyl může dojít po požití medu k potížím, protože kvalitní med obsahuje stopy pylu.

Třtinový a řepný cukr obsahují v malé míře zbytky minerálních látek. Nesmíme však zapomínat na to, že i přes tento malý obsah minerálních látek se stále jedná především o cukr. Důležitější než volba mezi oběma druhy cukru, je v každém případě jejich dávkování.
Je cukr opravdu „zlodějem vitaminů“? Každý druh cukru, med nebo škrob spotřebovává vitamin B1 při látkové výměně. Zatímco cukr dodává „prázdné kalorie“, poskytují celozrnné výrobky tělu škrob a vitamin B1.
Jsou-li základem stravy celozrnné produkty, je maximální povolené množství cukru zanedbatelné. Skládá-li se však strava převážně ze sladkostí a bílé mouky, je dostatečné zásobení organismu vitaminem B1 ohroženo. Prvními příznaky tohoto nedostatku mohou být nespavost a nechuť k činnostem.

Umělá sladidla nejsou vhodná

Umělá sladidla (acesulfan K, aspartam, cyklaman, sacharin) se v dětské výživě nedoporučují, ani když dítě konzumuje hodně sladkého. Pro dospělé je stanovena maximální přípustná dávka sladidla na kilogram hmotnosti. Protože látková výměna u dětí je intenzivnější, reagují citlivěji a zvláště pitím uměle slazených nápojů se mohou rychle dostat přes maximální hodnotu pro dospělé.
Výjimku můžeme udělat u jednotlivých uměle slazených bonbonů nebo žvýkaček. Ty obsahují opravdu jen velmi malá množství sladidla nebo náhražky cukru jako sorbit nebo manit. Ve větším množství však mohou způsobit průjem.

Příčinou nadváhy u dětí je téměř vždy nadměrná konzumace potravin a většinou zároveň málo pohybu. Chceme-li dítěti pomoci zbavit se nadváhy, musíme si hlavně uvědomit její pravé příčiny. Proti nadváze se nedá bojovat výměnou cukru za umělé sladidlo.