Zimní období útočí na naši imunitu

Chladné měsíce prověří stav našeho imunitního systému. Jeho základem je zdravý životní styl – vyvážení strava, pravidelný pohyb, dostatečný spánek a psychická pohoda. Pokud se daří tento režim zachovávat během celého roku, nemusíme se bát zimních měsíců. S koncem léta můžeme zařadit otužování – s ním ovšem musíme začínat postupně.

Základem silné imunity je vyvážená strava, v níž je všeho dostatek a tak akorát. Neobsahuje příliš tuků, není ale ani nízkokalorická. Pokud sladíme, neměli bychom to přehánět s rafinovaným cukrem. Neměli bychom to přehánět ani s masem, zejména červeným, omezíme bílou mouku a vyhýbat bychom se měli konzervantům a umělým barvivům. Podstatné je zachovat zdravý životní styl i během zimního období – kdy je to obtížnější než v teplých měsících. I v zimě bychom měli dbát na pravidelnou konzumaci ovoce a zeleniny, vhodné jsou citrusy, které jsou zdrojem vitaminu C, ale i ořechy, luštěniny a listová zelenina. Zapomínáme na pitný režim – v přehřátých místnostech se sliznice snadno vysušují a jsou náchylnější k infekci. Proto bychom neměli doma přetápět a naopak dostatečně větrat, a to zejména v místnosti, kde spíme. I z hlediska psychohygieny je v zimě důležitý pohyb na čerstvém vzduchu a na denním světle.
Jestliže nevyčerpáme svůj imunitní systém spoustou drobných nemocí, má pak více sil bojovat s těmi většími.

Přípravků na podporu imunity je k dostání celá řada – mohou obsahovat vitaminy a stopové prvky, enzymy, výtažky rostlinného původu (echinacea, rakytník, česnek), probiotika a další biologicky aktivní látky. Jednotlivé výrobky se mohou značně lišit obsahem účinné látky, proto se i jejich efekt může dost různit. Na dlouhodobé užívání se hodí například doplňky obsahující hlívu ústřičnou nebo imunoglukany, v případě akutního nachlazení můžeme tělo podpořit rostlinnými přípravky a zvýšeným příjmem vitaminů. Stále však platí, že vitaminy obsažené v přirozené stravě jsou pro tělo cennější a lépe využitelné.

Správné vitaminy

Většinou víme, že pro imunitu je důležitý především vitamin C. Kolik ho však musí člověk organismu dodat, aby ho viry a bakterie nenapadly, je těžké odhadnout. Odborníci tvrdí, že potřeba céčka je velmi individuální a závisí na mnoha okolnostech. Více by ho měli dostávat například kuřáci, diabetici, lidé holdující červenému masu, ale také chronicky nemocní. Zvýšené množství ho potřebujeme v zimě. Ale ani céčko nás nedokáže ochránit před nachlazením. Tuhle pověru vědci před několika lety vyvrátili. Vitamin C dokáže jen zmírnit projevy nachlazení a zkrátit dobu jeho trvání zhruba o jeden den. Vitamin C najdeme v citrusovém ovoci, brokolici, tmavé listové zelenině, šípcích, červených paprikách, kiwi. Chceme-li posílit svou obranyschopnost, měli bychom zkombinovat céčko s vitaminem E a selenem. Éčko patří stejně jako vitamin C mezi látky s antioxidačními schopnostmi, chrání plíce a ostatní orgány před působením škodlivin z ovzduší, zabraňuje poškození červených krvinek jedovatými látkami obsaženými v krvi a zvyšuje odolnost buněk proti volným radikálům (nestabilní kyslíkové molekuly poškozující buňky, které zřejmě způsobují i nádorové bujení). Vitamin E najdeme v pšeničných klíčcích, rostlinných olejích, ořechových jádrech a semenech (mandlích, slunečnicových jádrech), listové zelenině, cibuli a zelí. Selen prodlužuje antioxidační schopnosti vitaminu E a sám má rovněž takové účinky. Kromě toho je však schopen vázat, a do určité míry neutralizovat vliv tzv. těžkých kovů (rtuti nebo olova), které ohrožují obyvatele měst a kuřáky. Pomáhá tak tělu šetřit vlastní obranné mechanismy. Vitamin A pak udržuje bohaté zásoby imunitních buněk ve sliznicích zažívacích a dýchacích cest, které tvoří první linii obrany proti vniknutí infekce do těla. Zdrojem áčka jsou ryby, žloutky, máslo, játra a obohacené mléko. Žluté, zelené, červené, ale i tmavozelené ovoce a zelenina obsahují velké množství beta-karotenu a jiných karotenoidů, které si tělo zpracuje na vitamin A.

S otužováním začínáme postupně

Rozhodně hned nezačínejte den ledovou sprchou! Nejlepší je začít s otužováním postupně a v  domácím prostředí. Čím více topíte, tím více budete choulostivější. V místnostech byste měli mít mezi dvaceti a dvaadvaceti stupni, v ložnici pak jen kolem osmnácti. Dalším krokem jsou procházky a ráno si pak zacvičit v chladnějším prostředí nebo při otevřeném okně. Teprve poté přichází na řadu studená voda. Nejprve postačí, budete-li se otírat žínkou namočenou ve studené vodě. Až po několika týdnech přijde na řadu sprcha, nejprve vlažná voda a tu pak postupně ochlazujte. Sprchování vždy začněte od nohou a pokračujte nahoru k srdci. Ve vodě nezůstávejte dlouho – tři minuty. Jakmile sprchu opustíte, rychle se utřete. Pokud s otužováním přestanete, musíte se později vrátit na úplný začátek. Kromě utužení obranyschopnosti má otužování i další přednosti. Díky němu jsou cévy pružnější, zlepšuje se výkonnost srdce, srovnává se hladina cholesterolu a posiluje se i nervový systém.

Obávaná chřipka

Chřipka je epidemické onemocnění a jeho výskyt je u nás nejvyšší obvykle od ledna do března. Lze odhadnout, že každým rokem jí v naší populaci onemocní 5 až 20 procent lidí, přičemž v maximu výskytu je každým rokem 2000 nových případů na 100 000 obyvatel každý týden.

Mezi lidmi dochází běžně k zaměňování nachlazení a chřipky. Chřipka je sice infekční onemocnění postihující primárně dýchací systém, ale na rozdíl třeba od rýmy se projevuje v jiných částech těla. Začíná náhle zimnicí a teplotou, která rychle vystoupí až na 39 či 40 °C. Typickými projevy jsou silné bolesti svalů celého těla. Od začátku nemoci se proto člověk cítí slabý a vyčerpaný. Současně se přidružují silné bolesti hlavy, často se světloplachostí, bolestmi očí či suchý dráždivý kašel, zejména u dětí se mohou objevit i zažívací potíže. Na rozdíl od nachlazení pro ni není typická rýma či bolest v krku, které se ovšem mohou dostavit sekundárně v důsledku superinfekce. Spolehlivý důkaz, že se skutečně jedná o chřipku, poskytne pouze cílené virologické vyšetření ve specializované laboratoři.

Chřipka se zpravidla hlásí mezi prosincem a únorem. Proto pro očkování proti chřipce jsou nejlepší říjen a listopad. Nemějte ale obavy, pokud toto období promeškáte, můžete si pro vakcínu přijít i v zimě. Vakcíny proti chřipce snižují počet hospitalizací a zachraňují i lidské životy. Doporučovány jsou zejména těm, kteří každodenně přicházejí do styku s mnoha lidmi, například manažerům, učitelům, úředníkům a zdravotníkům. Očkování je vhodné i pro vysoce rizikové skupiny obyvatelstva, kam patří senioři, malé děti, těhotné ženy a lidé žijící s podporou medikamentů. Malé děti patří k rizikové skupině s možným závažným průběhem nákazy, zejména pokud jejich starší sourozenec kolektiv již navštěvuje nebo pokud je někdo z blízkých vystavován v práci velkému počtu osob. Očkovat se mohou již děti od šesti měsíců věku. Do tří let by se měla použít poloviční dávka vakcíny 0,25 ml. Je-li dítě do devíti let očkováno poprvé v životě, po čtyřech týdnech by se měla aplikovat ještě druhá polovina vakcíny.

Chřipka je velmi „rychlá“

Epidemie až pandemie vyvolává především chřipkový vir typu A. Nejlépe se množí v uzavřených a špatně větraných místnostech jako jsou čekárny u lékaře, kluby nebo kina. Takovým místům je nemožné se vyhýbat, ale stačí jediný kýchající člověk v sále a imunita musí vyrazit do boje. Při kýchání totiž může vydechnutý vzduch letět rychlostí až 160 km/hod. Také je důležité v období, kdy je riziko onemocnění chřipkou zvýšené, dbát na hygienu. Časté mytí rukou by mělo být samozřejmostí. Nemělo by se zanedbávat ani používání dezinfekce, a to například v MHD.
Organismus je navíc po podzimu a stresujících Vánocích vyčerpaný a těžce snáší proměnlivost počasí. Jelikož se chřipka často přenáší formou kapének, velmi často se šíří v kolektivech, zejména ve školkách a školách. Nejrizikovější je pak pro osoby umístěné v léčebnách dlouhodobě nemocných, domovech důchodců a pro kohokoliv, kdo trpí chronickým onemocněním dýchacích cest, srdce, cév, ledvin, diabetem, cystickou fibrózou nebo má z nějakého důvodu sníženou imunitu.

Chřipku nepřechodíte

Jestliže se chřipka nakonec dostaví, jsou k dispozici cíleně působící antivirotika. Ta jsou ale určena pro nemocné s velmi těžkým průběhem. Základem léčby je tak pro většinu z nás symptomatická léčba, která spočívá v podávání antipyretik, antitusik, přípravků na bolest v krku, klidový režim a dostatečný přísun tekutin. Antibiotika jsou v tomto případě zbytečná. Snažíme-li se chřipku přechodit, zvyšujeme pravděpodobnost závažnějšího průběhu. Na chřipku se umírá, v České republice je příčinou zhruba dvou tisíc případů úmrtí. Měli bychom si také uvědomit, že neohrožujeme jen sebe, ale také své kolegy, a vlastně všechny, se kterými přijdeme do styku.
Potíže, které mohou při onemocnění přijít, významně zhoršují prognózu onemocnění. Rozlišujeme komplikace primární, přímo vyvolané virem chřipky a sekundární, vyvolané druhotnou bakteriální infekcí. Z primárních komplikací jde zejména o závažný zánět plic, charakterizovaný rychlým zhoršováním kašle i celkového stavu nemocného, jenž i přes včasné zahájení léčby nezřídka vede k úmrtí. K dalším obávaným infekcím řadíme zánět srdeční svaloviny (myokarditida), perikarditidu, myositidu, encefalitidu či meningitidu. Abyste se vyhnuli těmto závažným komplikacím, zapomeňte vždy při onemocnění chřipkou na práci a dopřejte tělu pořádnou regeneraci. Nemocnému se vlivem chřipky najednou zhorší jiné chronické onemocnění, například astma nebo hypertenze, cukrovka, nebo mu zůstanou dlouhodobé následky na srdci či dýchacích cestách.

Odborníci varují především před opakovaným onemocněním, k němuž vede nedoléčení a špatná rekonvalescence po nemoci. Ignorovat příznaky se nevyplatí. Chřipkové onemocnění není rýma, a proto je vždy dobré zalehnout do postele, nastavit klidový režim a pít teplý čaj. Tělu pomáhá také preventivní podpora imunitního systému. Mezi prevence patří i očkování, které má více než 95procentní úspěšnost. Jelikož se struktura viru neustále mění, mění se i složení vakcín, a každý rok je proto třeba vakcinaci opakovat.

Očkování je účinné, není o ně zájem

Tělo si po vakcinaci vytvoří ochrannou hadinu protilátek za dva až tři týdny. Ochrana proti viru tedy v prvních dnech po vpichu není dostatečná – právě proto je tak důležité nechat se naočkovat včas. Nejpozdější termín očkování se řídí průběhem epidemické křivky. Vakcíny se stahují z ordinací obvykle ve chvíli, kdy se zaznamenává ústup epidemie a už se neočekává další nárůst případů.

Vakcín proti chřipce existuje více, jsou vyráběny z inaktivovaného neinfekčního viru či jeho části, proto jsou zcela bezpečné a nemohou způsobit onemocnění chřipkou. Pokud se necháte naočkovat pozdě, kdy už epidemie v některých oblastech probíhá, pak budete poučeni, že pokud onemocníte do dvou nebo tří týdnů, není to vina vakcíny, ale pozdního zájmu o imunizaci. Průběh nemoci však případné pozdní očkování nezhorší, jak se traduje. Může to být spíše naopak a průběh chřipky se zmírní.

Složení chřipkových vakcín se posuzuje každý rok a většinou se alespoň trochu změní subtyp antigenu viru. V únoru letošního roku o něm rozhodla tak jako každý rok expertní skupina Světové zdravotnické organizace a na základě přehledu virů chřipky cirkulujících v předchozí sezoně stanovila složení vakcíny pro severní hemisféru na nadcházející chřipkovou sezonu. Je to tak brzy proto, aby měli výrobci dost času k vytvoření potřebných zásob vakcín. Vakcinační virus se musí namnožit na kuřecích embryích, což vyžaduje velké množství vajíček. Vytvoření dostatečného počtu očkovacích látek proto může trvat až půl roku. Je to však osvědčená metoda používaná už desítky let. Vakcína bude obsahovat jako vždy antigeny základních tří virů chřipky – dvou A, konkrétně H3N2 a H1N1 a jednoho B.

Proočkovanost u nás nedosahuje ani 10 %, v některých vyspělých zemích Evropy je však až na úrovni 30 %. Častěji než zbytek populace – na úrovni 20 až 25 % - využívají očkování proti chřipce senioři nad 65 let, kteří mají očkování zdarma.
Kolem očkování proti chřipce koluje řada mýtů. Lidé se obávají vedlejších účinků vakcíny nebo toho, že po její aplikaci chřipkou onemocní. Takové obavy jsou však zbytečné.