Léčba lymfatického otoku

Ke vzniku lymfedému (vysokoproteinový otoku) dochází při narušení transportu lymfy v lymfatickém systému. Lymfa neboli míza je bezbarvá a čirá tekutina, která se tvoří z tkáňového moku. Tkáňový mok je tvořen prostupem plazmy přes kapilární stěnu. Jedná se o metabolický produkt buněk. Lymfatický systém je tvořen lymfatickými kapilárami, z jejich sítě se tvoří lymfatické sběrné cévy. Je neoddělitelnou součástí imunitního systému.

Dělení lymfedémů

Podle vzniku dělíme lymfedémy na: primární a sekudární.  Primární lymfedém vzniká na základě nedostatečného vrozeného vývoje lymfatického systému. Sekundární lymfedém vzniká v důsledku zánětu, chirurgického výkonu, traumatu tkáně nebo po ozáření lymfatických uzlin, či v případě nádorového bujení.

Stadia sekundárního otoku

U sekundárního otoku rozlišujeme celkem čtyři stadia. V prvním stadiu dochází k intenzivnímu pocitu pálení, napětí bodání nebo tlaku. Otok není patrný, ale městnání lymfy v důsledku poruchy jejího odtoku lze odhalit za pomocí lymfoscintigrafického vyšetření. Ve druhém stadiu je otok patrný během dne, ale během noci z části ustoupí nebo vymizí. Ve třetím stadiu se již jedná o stav chronicity. Nejprve měkký otok zvětšuje svou velikost, působením tlaku na kůži vzniká důlek a kůže se stává bledou až chladnou. Postupně dochází k vymizení žilní kresby. U déletrvajícího otoku se mohou na končetinách objevit bradavičnaté splývající útvary. Ve čtvrtém stadiu končetina zmohutní a nelze na ni vytvořit kožní řasu a kůže se stává velice hrubou. Na kůži se mohou objevit puchýřky a po jejich prasknutí z nich vytká voda. Lymfa však může vytékat i z neporušené kůže.

Léčba lymfedému

Celková délka a úspěšnost léčby se odvíjí od typu stadia, spolupráce postiženého v rámci léčby a také kvality léčby. Před zahájením léčby je nutné odlišit lymfatický otok od otoku, který vznikl na základě selhávání srdce, jater a ledvin. Takové typy otoku neléčíme, ale je nezbytné zjistit jejich příčinu a poté nasadit vhodnou terapii.

Manuální lymfodrenáž

Pomocí manuální lymfodrenáže posilujeme a stimulujeme zachovanou absorpční schopnost a transportní funkci mízního systému. Pracujeme jak s kůží, tak i podkožím. Tato metoda je velice jemná, přesná a pečlivá.

Přístrojová presoterapie

Jedná se o přístroj, který pracuje na základě tlakové vlny a pomocí návleku na končetinu se pod tlakem postupně vytlačuje lymfa z končetiny. Přístroj můžeme naprogramovat podle charakteru otoku. Podstatná je volba tlaku, který nesmí porušit jemné lymfatické cesty.

Bandáž končetiny

Bandáž končetiny za pomocí speciálních obinadel je nedílnou součástí každodenní péče o otok. Obinadla se aplikují v několika vrstvách. Jakmile je otok stabilizován, doporučuje se používat kompresní elastický návlek.

Doplňková terapie

Mezi další formy terapie lymfedému patří individuální cvičení, cvičení ve vodě, dechová cvičení. Dále se u některých pacientů osvědčila magnetorepie, laseroterapie, diatermie nebo přístroje určené k pasivním pohybům. V případě komplexní terapie jsou postiženému dlouhodobě předepisovány léky, které zpevňují žilní stěnu, hovoříme o takzvaných mikronizovaných flavonoidech. Pozitivní přínos byl také zaznamenán v případě systémové enzymoterapie.

Komplikace lymfedému

Velmi nepříznivou komplikací u lymfedému je rozvoj prudké bakteriální infekce nebo virová infekce (pásový opar). Lymfedém jako chronické onemocnění můžeme pomocí léčby ovlivnit, ne však zcela vyléčit. V případě, že lymfedém není léčen, může dojít k postupnému omezení až úplné ztrátě funkce postižené končetiny a k vytváření opakujícím se zánětům. Důležitá je motivace  pacienta, jeho trpělivost a soustavnost při léčení.