Dá se šikana léčit?
Dospělí a šikana
Šikana na pracovišti se nebere zpravidla natolik vážně. Většinou se projevuje jako zastrašování nebo ponižování před ostatními spolupracovníky. Obětí šikany bývají většinou lidé inteligentní, tvořiví a starostliví, kteří však nemají dostatečné sebevědomí a schopnost se proti šikaně postavit. Lidé, kteří šikanují jiné, jsou uvnitř slaboši nebo si nejsou jisti sami sebou a schovávají to za agresivní chování. Často manipulují druhými. Nebývají ani příliš oblíbeni, ale často si získávají přátelství lidí, kteří cítí, že by se sami mohli stát obětí šikany, a hledají u nich jakousi ochranu. Právě ti, kteří šikanují na pracovišti nebo ve vojenském prostředí, bývali často dětmi, jež šikanovaly spolužáky. Člověk šikanující na pracovišti bývá ten, který odmítá oprávněné stížnosti nebo odmítá jakkoli zakročit v případě nespravedlivého jednání nebo postupu. Takovým lidem působí radost své oběti rozčilovat, křičet na ně, nebo je vidět zklamané a rozčarované.Šikana a děti
Šikanu většinou spojujeme se školními lavicemi.Rodiče se často obávají, zda je jejich dítě ve škole v bezpečí. Není se čemu divit. V roce 2000 proběhla pod vedením MŠMT rozsáhlá studie zjišťující stav šikany na českých školách. Výzkumy jednoznačně prokázaly, že takřka polovina všech žáků má své zkušenosti se šikanou, a to v roli oběti. V prosinci 2003 byl ukončen dvouletý projekt, který instruoval děti a učitele v oblasti šikany.Šikanování se vyskytuje na každé škole, i na té nejprestižnější. V některých městech jsou ve školách speciální výchovní pracovníci, kteří se snaží problém šikany řešit přímo na místě. Ředitelé některých škol pomýšlejí na instalování videokamer a dalšího dohledu, čímž se ovšem dostávají do konfliktu se základními lidskými právy.
Některé školy už mají proti šikaně vypracované své vlastní programy, jež vznikaly na základě konzultací učitelského sboru i studentů a odborníků. Na některých školách zavedli sportovní programy, což se ukázala jako účinná, i když namáhavější cesta, jak na školním dvoře zavést o přestávkách pořádek. Někde se osvědčilo „jmenování“ starších studentů do role jakýchsi poradců mladších dětí, které za nimi mohou přijít a mohou jim důvěřovat.
Poznáme ji?
První známky šikany se příliš výrazně neprojeví. Zpočátku vše vypadá jako hloupé škádlení. Pokud si to slabší nechá líbit, nemá už šanci. Rodiče často nepoznají, že se s dítětem něco vážného děje. Dítě jim většinou nikdy nic neřekne. A to i tehdy, když má s rodiči velmi hezký vztah.Děti většinou váhají s tím, aby šikanu okamžitě oznámily. Často je tomu tak proto, že se obávají, že je nikdo nebude brát vážně, nebo jsou přesvědčeny, že jim dospělí stejně nejsou schopni pomoci. Prohlášení jako „Nevšímej si jich“ nebo „Nesmíš se dát“ patří mezi nejčastější odpovědi dospělých, kteří si neudělají čas na to, aby vyslechli dítě pořádně. Pro oběť je nepříjemné a bolestivé mluvit o svém týrání a ponižování. Hrozí jí, že ztratí poslední zbytek sebeúcty.
Proto je velmi důležité, aby rodiče rozpoznali, že něco není u dítěte v pořádku. Pokud se jim podaří získat jeho důvěru, utišit jeho strach a povzbudit ho, aby se svěřilo, mají téměř vyhráno.
Projevy šikany
Šikana v dětském věku se zpravidla projevuje fyzickým ubližováním, vyhrožováním, ničením věcí, jakými jsou oblečení nebo knihy, vydíráním a psychickým mučením včetně nadávek. Krutost psychického ubližování si v ničem nezadá s fyzickým ubližováním, má však rafinovanější a skrytější podobu.Vůdce šikany má na „špinavou práci“ své lidi. Skupinka mistrně manipuluje míněním ostatních. Ostatní děti nějakou dobu váhají, kdo má vlastně pravdu. Pokud v tu chvíli nezasáhne pedagog, většina třídy se v mínění přikloní na stranu „vůdce“ nebo si raději hledí svého, aby měli klid a šikana se náhodou neobrátila i proti nim. Lidi provádějící šikanu uspokojuje to, že jednají z pozice síly a moci, a tak získávají vysoké sebevědomí ve své vlastní schopnosti. Tento vzor chování si pak samozřejmě přenášejí i do dospělosti.
Šikanované dítě přichází domů s potrhaným oblečením, poškozenými školními pomůckami, nebo je ztrácí. Často mu nevychází kapesné, ztrácí peněženky, neustále požaduje peníze. Přichází domů vyhladovělé, přestože dostává svačiny a chodí denně do školní jídelny na obědy. Velmi často dojde k výraznému zhoršení prospěchu, před odchodem do školy dítě bolí hlava, chodí do školy nebo ze školy oklikami. Nedokáže uspokojivě vysvětlit svá zranění. Zničehonic začne mluvit o sebevraždě, někdy se o ni dokonce pokusí!
Co dělat?
Máme-li podezření na šikanu, neprodleně to oznamujeme škole. Bohužel někteří učitelé se bojí přiznat, že právě v jejich třídě šikana bují. Bez odborného proškolení má i velmi dobrý pedagog minimální šanci k odhalení šikany.Hodně odhalených případů končí tím, že ze školy odejde raději oběť. Rodiče oběti bývají zoufalí, slibovanou pomoc dokáže poskytnout jen velmi málo pedagogů a odměnou za odhalení přichází pro dítě ještě větší teror. Pokud třídní neumí nebo nechce pomoci, okamžitě se obraťte na odborníka. Najdete ho v pedagogicko-psychologické poradně, středisku výchovné péče nebo v občanském sdružení Společenství proti šikaně.
Nikdy nejděte za agresorem a nenuťte dítě ke konfrontaci s ním. Rodiče agresorů vůbec nevěří, že by jejich „andílek“ mohl něco takového provádět. Ti zaslepení o jeho nevině absolutně nezapochybují a propásnou tak šanci napravit, co se ještě dá.