Dermatologika

Látky používané v dermatologii, které jsou aplikovány místně na kůži se nazývají externa. Mimo těchto látek se však užívá i řada dalších aplikovaných např. i systémově.

Kůže je orgán s mnoha funkcemi. Kromě funkce ochranné a termoregulační se podílí i na dějích metabolických a imunitních a dále zastává také funkci sociální a sexuální. Místně používaná dermatologika tvoří přechod k látkám kosmetickým, které pomáhají udržet optimální funkci kůže.

Kůže funguje jako bariéra bránící jednak absorpci škodlivých látek z prostředí, jednak zabraňuje ztrátám vody a elektrolytů. Absorpce látek z prostředí závisí jak na charakteru látky (velikost molekuly, lipofilita), tak na vehikulu (rozpouštědlo, nosič látky) a stavu kůže. V některých oblastech kůže je její absorpční výraznější než v oblastech jiných (např. obličej, kůže hlavy, loketní jamka atd.). Různá onemocnění kůže usnadňují absorpci látek. Pokožka je schopna rovněž vylučovat některé látky a jejich metabolity potními a mazovými žlázami. Dalšími tkáněmi na něž aplikujeme látky určené pro místní podání jsou sliznice. Absorpční schopnost sliznic je oproti pokožce zřetelně rychlejší a větší.

Účinky látek na kůži závisejí nejen na jejich farmakodynamických vlastnostech, ale i na vehikulu. Vhodné vehikulum umožňuje lepší průnik léčiva povrchovými vrstvami kůže a také může mít samo terapeutické účinky. Absorpci naneseného léčiva je dále možné zvýšit tzv. okluzí, tj. překrytím naneseného léčiva např. V masti obvazem nebo polyetylenovým sáčkem.

Základními formami jsou roztoky, zásypy a masti, ostatní formy jako emulze, suspenze, tekuté pudry nebo pasty tvoří přechod mezi těmito formami.

Koupele a obklady mají účinné látky rozpuštěné nejčastěji ve vodě nebo alkoholu, často v koncentraci 1%. Roztoky s barvivy mají koncentraci účinných látek nižší. Kolodia jsou vehikula s elastickou hmotou vytvářející na kůži pevně lpící film. Mimo léčivý mají i účinek ochranný.

Zásypy jsou práškovité hmoty obsahující většinou 1 % účinných látek. Používají se prachy minerální (mastek, oxid zinečnatý) i rostlinné (pšeničný a rýžový škrob). Zásypy absorbují z kůže pot a maz, mají protisvědivý a ochlazující efekt, dále omezují tření.

Tekuté pudry jsou suspenze prachů v roztocích většinou složených z vody, glycerolu (napomáhá přilnavosti přípravku na kůži) a alkoholu (protisvědivý efekt). Obsahuje do 40 % pevných částic, přičemž základní účinné látky musí být rozpustné v použitém roztoku.

Oleje umožňují aplikaci v tucích rozpustných látek. Používají se oleje minerální (tekutý parafin), živočišné (rybí tuk) a rostlinné (olivový, slunečnicový, lněný, ricinový)

Masti jsou za obyčejné teploty roztíratelné na kůži a sliznicích. Mohou obsahovat až 20 % účinných látek. Jako masťové základy se používají nerostné vazelíny (bílá nebo žlutá),parafin nebo syntetické základy (makrogol). Dále pak látky živočišného původu (vosk z ovčí vlny, vepřové sádlo, včelí vosk a vorvaňovina).Tyto základy jsou vhodné pro přípravu bezvodých a suspenzních mastí typu „voda v oleji“. V masťových základech působí léčiva dlouhodobě a do hloubky. Z kůže se smývají velmi nesnadno.

Dnes se většinou používají již předem firemně vyráběné masťové základy,které jsou dobře roztíratelné a přijímají vodu a v tucích rozpustné látky. Pro jejich charakteristiku je důležité, zda se jedná o „suchý základ“ (olej ve vodě) nebo tzv. „mastný základ“ (voda v oleji). Pasty jsou směsi masťových základů s práškovitými substancemi, obsahují maximálně 50 % pevných částic. Dělí se na měkké a tuhé.

Emulze (lotiony, krémy) vznikají mísením a rozptýlením olejů s hydrofilními komponentami. Lotiony mají formu tekutiny, krémy jsou dobře roztíratelné. Podobně jako u mastí vznikají přípravky „suché“ a „mastné“. „Mastné“ typy se používají především na noc a někdy se označují jako „výživné“ a“suché“ bývají označovány jako „denní“ nebo „hydratační“.

Antibakteriální látky

Antibiotika a chemoterapeutika se používají v dermatologii systémově i lokálně. Tyto látky se používají jednak u akné, jednak u různých kožních infekcí jako ke folikulitida, furunkulóza, impetigo nebo infikovaná poranění např. popáleniny.

Z antibiotik nepoužívaných k celkové aplikaci se podává především mupirocin (Bactroban ung.). V lékových formách k zevnímu použití jsou k dispozici neomycin (Framykoin ), erytromycin (Eryfluid, Aknefug- EL, Zineryt), klindamycin (Dalacin T) a chloramfenikol. K celkové léčbě se používá tetracyklin a doxycyklin (Doxybene, Deoxymykoin) k léčbě akné. Ze sulfonamidů se lokálně používá sulfathiazol a sulfadiazin stříbrný (Dermazin crm.).

Z chemoterapeutik s účinkem na anaerobní infekce a některá protozoární onemocnění se používá metronidazol (Klion). Dále pak můžeme jmenovat kloroxin (Endiaron pst), jež má mimo účinku bakteriostatického i účinek fungistatický (proti houbovým onemocněním) a nitrofurantoin (Furantoin) používaný lokálně k léčbě vaginálních onemocnění.

Antimykotika

Protiplísňový účinek má celá řada látek, které vykazují i jiné dermatologické účinky. Tyto látky označujeme jako antimykotika nespecifická. Ostatní látky se označují jako specifická antimykotika a lze je rozdělit na systémové a lokální. U většiny dermatomykóz se vystačí s aplikací lokální, ale jednotlivá léčiva je vhodné občas zaměňovat neboť na ně vzniká rezistence.

Nespecifická antimykotika

Methylrosalinium chloratum známé pod názvem gentiana, kyselina undecylenová, hexachlorofen, chlornitrofenol, triglykol a buklosamid. Příklady přípravků s těmito látkami jsou Dermofug, Nitrofungin, Myco- Decidin, Mycoseptin atd.

Specifická antimykotika

Ekonazol (Pevaryl), ketokonazol (Nizoral), klotrimazol (Aknecolor, Canesten, Imazol),terbinafin (Lamisil) atd. Lokálně se k léčbě mykóz používají i některá antibiotika např. natamycin (Pimafucin, Pimafucort) a nystatin (Fungicidin).

Antivirotika

Jako léčiva proti virovým onemocněním se používá především acyklovir (Zovirax, Herpesin), pencyklovir (Vectavir) a v očním lékařství trifluridin (Triherpine)

Antiparazitární látky

Zde zařazujeme látky používané především proti svrabu a zavšivení. Při napadení kůže zákožkou svrabovou nebo i při zavšivení používáme především lindan (Jacutin, Skabicid). Přípravky se aplikují buď jednorázově , nebo po tři dny v závislosti na typu přípravku. Kontraindikovány jsou v těhotenství a při kojení. Slabší účinek má potom sírová mast nebo peruánský balzám. K odstranění vši vlasové se nejčastěji používají rostlinné pyrethroidy a jejich syntetické deriváty. K dostání je roztok Difusil.

Glukokortikoidy

Tyto látky vykazují účinky protizánětlivé, protisvědivé a imunosupresivní a v dermatologii se předepisují velmi často. Vždy se jedná o léčbu symptomatickou (neřeší příčinu problému, ale pouze důsledky), měly by být tedy lékem pomocným. Mohou se podávat lokálně, do kožních lezí i systémově. Většinou se terapie zahajuje slabším přípravkem a teprve při neúspěchu se přechází na látku účinnější. Ke zvládnutí většiny problémů se vystačí s aplikací dvakrát denně a doporučuje se nepodávat silně účinné kortikoidy na obličej pro možnost vzniku atrofických změn. Používání kortikoidů je spojeno s řadou problémů. Mimo nežádoucí účinky jako je vznik kožních atrofií, purpury, strií je to jejich pomíjivý účinek, kdy po ukončení terapie se za čas vracejí původní příznaky a to často ve větší míře.

Lokálně používané látky

Většinou se uvádějí 4- 7 kategorií glukokortikoidů podle jejich účinnosti.

• slabě účinné kortikoidy: hydrokortizon, dexametazon, prednizolon (Alpicort F, Imacort)
• účinné kortikoidy: butyrát hydrokortizonu (Locoid), prednikarbat (Dermatop)
• velmi účinné kortikoidy: betametazon (Beloderm, Diprosone), budesonid (Apulein), mometason (Elocom)
• vysoce účinné kortikoidy: tyto látky jsou kontraindikovány u infekcí a zvýšená opatrnost je třeba v graviditě a při kojení. Používají se u úporných dermatóz jako lupenka atd. Z přípravků do této skupiny patří klobetazol (Dermovate) a halcinonid (Betacorton).

Retinoidy

Jedná se o přirozené nebo syntetické deriváty retinolu, které vykazují aktivitu vitamínu A. Vitamín A ovlivňuje normální diferenciaci epitelu, v terapii se však využívají novější látky, které mají menší toxicitu. Přesto je však u těchto látek prokázána teratogenita.

Retinoidy ovlivňují buněčnou proliferaci a diferenciaci, imunitní reakce, zánět a produkci mazu. Jsou určeny jak k aplikaci lokální, tak i celkové. Mají řadu nežádoucích účinků a vyvolávají fotosenzibilizaci.

Kyselina retinová (Infadolan ung.) je určena ke zlepšení nedostatečné epitelizace u špatně se hojících ran Tretinoin (Retin- A, Locacid) a isotretinoin (Roaccutane Roche cps.) jsou určeny k léčbě akné a prekancerózních stavů. Místně se používá velmi nízkých koncentrací (0,05 %-0,1%) k léčbě akné, pro keratolytický účinek, změkčování komedomů a zvýšenou proliferaci epiteliálních buněk. Mají řadu nežádoucích účinků. Není vhodné je podávat v těhotenství a při kojení, nepodávají se na sliznice, víčka a rty a po dobu léčby je zakázáno opalování. Acitretin (Neotigason Roche cps.) a etretinat (Tigason cps.) jsou určeny pro celkovou léčbu psoriázy, prekanceróz a kožních karcinomů. Tyto látky mají teratogenní účinky a proto lze dovolit početí až dva roky po ukončení léčby.

Léčiva používaná u psoriázy

Psoriáza (lupenka) je dědičné onemocnění, kdy se pravděpodobně dědí dispozice k onemocnění vyžadující pro svou expresi přítomnost různých zevních činitelů. Pro její léčbu neexistuje jednotné schéma, neboť látky účinné u jedné formy mohou být u jiné formy neúčinné. Léky se podávají jak lokálně, tak i celkově. Významnou úlohu v terapii psoriázy hrají glukokortikoidy a retinoidy. Dále se používají imunosupresiva jako cyklosporin A a methotrexat. Lokálně se využívají cytostatika.

Lokálně používané látky

Kamenouhelný dehet je místní antiseptikum a antiflogistikum. Jedná se o směs uhlovodíků vznikajících během karbonizace. Podává se v mastech, šamponech a koupelích. Během několika týdnů je schopen zhojit ložiska chronické lokalizované psoriázy. Nelze ho aplikovat do ochlupených míst.

Dithranol je nejsilnější lokální antipsoriatikum. Koncentrace nad 0,1 % barví prádlo do fialova. Používá se v tzv. minutové terapii, kdy po krátkodobém natření kůže ve stoupající koncentraci se provede ozáření UV paprsky. Deriváty vitamínu D- kalcipotriol a takalcitol (Psorcutan ung.) je nutné podávat dlouhodobě.

Fototerapie

Jedná se o úspěšnou metodu využívající imunosupresivního účinku UV radiace.

Emoliencia a léčiva chránící zdravou kůži

Jako emoliencia se označují změkčující látky, které zklidňují a hydratují kůži. Látky je nutné aplikovat denně neboť jejich účinek je krátkodobý a podávají se v případech, kdy je kůže suchá. Ke zvýšení např. protisvědivého účinku lze přidat kafr, menthol, oxid zinečnatý a další látky s antiseptickými a adstringentními účinky.

Léčiva chránící kůži se označují jako protektiva. Mohou obsahovat tekutý parafín, různé oleje nebo dezinficiencia. Ochranné účinky mají také slizy (mucilaginóza). K ochraně ran se používají tekuté náplasti (Akutol spr.).

Místní antiflogistika a antiseptika

Látky této skupiny je možné podávat ve formě mastí nebo obkladů. Protizánětlivé účinky mají ichtamol, kamenouhelný a bukový dehet. Tyto látky se používají u psoriázy, ekzémů, na omrzliny a popáleniny. Dále dexpanthenol, který urychluje hojení termických poškození kůže. Při léčbě popálenin vyššího stupně, kde je silný zánět a mokvání lze použít celulózu nebo dextranomer se silnou schopností bobtnat a odsávat tekutiny. Dezinficiencia a antiseptika patří do několika skupin: 1/ slabé kyseliny a zásady- kyselina boritá, kyselina salicylová 2/ oxidační látky- peroxid vodíku, manganistan draselný, kyselina peroctová, jodopolyvidon (Jodisol, Betadine) 3/ ostatní- alkoholy, formaldehyd, resorcin,kvartérní amoniové soli (Ajatin, Septonex), organická barviva, sloučeniny těžkých kovů obsahující rtuť a stříbro atd.

Lokální antiflogistika

Zde patří např.deriváty kyseliny octové jako diklofenac (Veral, Olfen,Voltaren Emulgel) a indometacin (Indobene, Vonum Cutan). Deriváty kyseliny propionové jako ibuprofen (Dolgit, Ibalgin) a Ketoprofen (Ketonal, Profenid) a mnoho dalších. Přípravky často obsahují kombinace s deriváty kyseliny salicylové (Algesal, Mobilat, Reparil, Ben- Gay)

Derivancia

Jedná se o látky dráždící pokožku a sliznice, čímž způsobují místní překrvení a urychlují tak ohraničení, průběh nebo resorpci zánětlivých pochodů. Reflexně pak mohou způsobit vasodilataci v hlubších podkožních vrstvách. Mezi tyto látky patří methylsalicylát, který je součástí řady přípravků (Algesal, Mobilat, Reparil), dále včelí jed nebo kapsicin (extrakt z papriky). Derivační účinky dále vykazuje např. ethanol, jod, chloroform nebo kafr.

Antipruriginóza a anestetika

Antipruriginóza jsou látky potlačující nebo mírnící pocit svědění. Nejčastěji jsou přípravky aplikovány ve formě roztoků, emulzí, zásypů a tekutých zásypů. Mezi tyto látky patří kamenouhelný dehet, ichtamol nebo mentol. Někdy zmizí svědění kůže po promaštění pokožky indiferentní mastí. Z dalších látek se používají lokální anestetika nebo antihistaminika. Lokálně používaným antihistaminikem je např. dimetinden (Fenistil gel). Z lokálních anestetik je to především lidokain, trimekain a cinchokain.

Adstringencia

Jako adstringentia se nazývají látky, které koagulují povrchové vrstvy bílkovin epitelů nebo poraněných ploch, atak vytvoří ochrannou vrstvu snižující propustnost buněčných membrán. Po aplikaci těchto látek se dostavuje svíravý pocit, snižuje se kapilární krvácení, projevy zánětu a mokvání. Látky mají také mírný antiseptický účinek a omezují pocení. Organická adstringentia: jedná se o různé třísloviny např. tanin nebo tinktury např. myrhová, duběnková nebo ratanhová. Anorganická adstringentia: nejznámější látkou této skupiny je pravděpodobně kamenec (síran hlinitodraselný), dále zde patří manganistan draselný, peroxid vodíku, síran a oxid zinečnatý

Antihidrotika, antiseboroika

Antihidrotika jsou látky omezující pocení. Používají se nízké koncentrace formaldehydu, kyseliny salicylové, kafr, tanin, manganistan draselný a některé sloučeniny hliníku. Antiseboroika snižují sekreci mazových žláz apoužívají se např. u akné. Patří zde síra, benzoperoxid (Aknefug- Oxid, Eclaran) a kyselina azalaová (Skinoren).

Keratoplastika, keratolytika a kaustika

Tyto látky se používají k terapii vředů a ran. Hlavním cílem je zbavení se nekrotické tkáně, podpora granulace a epitelizace defektu. Keratoplastika podporují tvorbu zevních, krycích vrstev kůže. Patří zde kyselina salicylová v 1- 3% koncentraci a resorcinol. Keratolytika rozpouštějí zrohovatělou vrstvu kůže. Patří zde kyselina salicylová v 10% koncentraci nebo i vyšší,dále resorcinol, propylenglykol ve vysokých koncentracích (40- 70%), močovina (20% koncentrace, nižší koncentrace se využívá pro hydratační účinek). Kaustika jsou leptavé látky a používají se např. k odstranění bradavic. Patří zde např. dusičnan stříbrný.

Granulancia a epitelizancia

Používají se při léčbě ran, vředů a k podpoře tvorby jizev. Granulancia jsou látky podporující růst granulační tkáně. Používá se kyselina salicylová v nízkých koncentracích, peruánský balzám. Epitelizancia působí příznivě na hojivé tkáňové pochody podporou epitelizace. Patří zde vitamíny A, D i E (Erevit), ichtamol, kyselina mléčná, flavonoidy, azuleny (Dermazulen) nebo dexpanthenol či panthothenát vápenatý (Calcium panthothenicum)

Proteolytické enzymy

Tyto látky řadíme mezi organopreparáty a zdravá tkáň jejich působení nepodléhá. Používají se k odstranění nekrotických tkání, příškvarů, krust nebo hnisu. Patří zde trypsin a chymotrypsin. Trypsin může vyvolat krvácení pro svůj fibrinolytický účinek. Lze použít i kolagenázua kombinaci deoxyribonukleáza/ fibrinolysin (Fibrolan). K rozpouštění fibrinových sraženin lze použít streptokinázu a je- li třeba odstranit zbytky tkání je možná kombinace se strepútodornázou.

Heparin a heparinoidy

Jedná se o látky s antikoagulačními účinky při jejichž lokální aplikaci dochází k rychlé absorpci hematomů,exsudátů a infiltrátů, čímž se usnadňuje hojení poraněné tkáně. Používají sepřípravky heparinu (Heparin AL 30 000, Dolobene, Yellon), heparinoidu S (Heparoid) a glykosaminoglykan polysulfátu (Hirudoid, Mobilat/).

Ostatní dermatologika

Patří zde např. lokální vazodilatancia používaná pro léčbu vředů a jiných poruch prokrvení.Podává se kyselina nikotinová a její sole, ketanserin a minoxidil (Neocapil, Regaine). Venofarmaka jsou látky působící protiedémově a upravující krevní srážlivost. Lokálně se používá escin (Yellon, Reparil), troxerutin (Venoruton). Sklerotizující látky jsou určeny k lokálnímu injekčnímu ošetření žil, především hemoroidů. Smyslem léčby je zabránit opětovnému krvácení. Používá se např. polidokanol.

Trichigenní látky

Jedná se o látky podporující růst vlasů a chlupů. Existuje spousta přípravků s nejistým efektem. Známým nežádoucím účinkem antihypertenziva minoxidilu je reverzibilní hypertrichóza. Tento nežádoucí účinek se využívá v lokálních přípravcích.

Depilatoria

V dnešní době je dostupné velké množství nejrůznějších přípravků. Snad jen pro zajímavost byl dříve jako depilátor používán sirník barnatý ve formě masti spolu se stejným dílem talku, škrobu, vody a glycerinu.