Žárlivost není důkazem lásky

Láska a žárlivost

Velkým omylem je názor, že láska a žárlivost jsou spolu nerozlučně spojeny. Žárlivost je příliš často hodnocena jako důkaz lásky. Přitom je pravdou opak: žárlivý člověk se dívá na svého partnera jako na svůj majetek, chce ho mít pod kontrolou a vědět, že je na něm zcela závislý. Žárlivost je jedno z největších nebezpečí každého vztahu, které pozvolna dusí a otravuje ovzduší, i když se tváří velice nevinně. Lidé v mnoha případech žárlí nejen na opravdového či domnělého milence nebo milenku svého partnera, ale také na nejlepší přítelkyni své ženy, sekretářku svého manžela na intenzivní práci, a dokonce i na vlastní děti.

Žárlivost a mládí

Mladí partneři často chybují už na začátku svého vztahu, protože pokládají partnera za někoho, kdo jim musí být za jejich lásku bezvýhradně oddán a patřit jim. Domnívají se klamně, že je to přirozená protihodnota za to, že oni milují, a neuvědomují si, že právě tohle vztahu škodí. Každé omezování, vyhrožování a zakazování ničí vzájemné porozumění. Zejména mladé dívky mají často pocit, že když na ně jejich partner žárlí a zakazuje jim třeba i vycházet z domu, je to důkaz velké lásky.

Alkoholik nebo žárlivec?

Psychiatři a psychologové v manželských a předmanželských poradnách srovnávají nebezpečí žárlivosti s notorickým alkoholismem. Představa, že se v manželství partner změní, je stejně naivní, jako že notorik přestane pít. Soužití se žárlivcem je mnohdy ještě náročnější než soužití s alkoholikem. Ten také mívá většinou první problémy doma. Často se k nim pak vždy přidají další – pracovní, společenské, zdravotní... Když přesáhnou kritickou hranici, může alkoholik získat potřebný vnitřní impuls k léčbě. Ne tak žárlivec. Ten zpravidla nikde jinde problémy nemá, a tak je pro něj snadné zůstat takovým, jaký je. Kvůli žárlivosti nepřijde ani o řidičák, ani o zaměstnání, ani o játra. Někdy je popudem pro léčbu hrozba, že přijde o partnera. Většinou je ale pozdě, protože parter je „uštván“ k rozvodu či odchodu. I chorobnou žárlivost léčit lze, zpravidla kombinací vhodných léků a psychoterapie, největším problémem však bývá již zmíněná nedostatečná motivace na straně „nemocného“.

Kdo žárlí?

K pevnému a vyrovnanému svazku přispívají přirozeně především postoje kladné, kdežto právě žárlivost, nevěra či msta – to jsou jevy dokonale destruktivní. Původně harmonický vztah se stává pozvolna vězením a utrpením, z něhož se jen těžko uniká. Žárlivost je úzce spojena se strachem ze ztráty někoho nebo něčeho blízkého. Tito lidé se necítí jistí v citových vazbách a připadají si nedostatečně atraktivní, aby k sobě toho druhého mohli trvale připoutat. Každý člověk zná dobře tyto pocity z vlastní zkušenosti a je možné říci, že jsou docela normální a pochopitelné, pokud se nerozvinou do té míry, že udělají tomu druhému i sobě samému ze života peklo.

Často se stává, že žárliví muži se snaží ze všech sil najít ženu, kterou by mohli obdivovat, milovat a stát při ní. Jakmile podobnou ženu najdou, kvůli svému nedostatku sebedůvěry a sebeúcty se bojí, že by ji mohli ztratit. Ve skutečnosti si nemyslí, že by si někoho takového zasloužili, v hloubi duše jsou přesvědčeni o tom, že i žena ví, že by se jí s kýmkoli jiným dařilo lépe, a proto se snaží vyvolat pocit závislosti.

Žárliví muži se svým jednáním snaží skrýt strach a pochybnosti o sobě samých. Bojí se toho, že nejsou pro ženu dost dobří a že je žena tak jako tak opustí. Aby dokázali ovládat svůj strach, snaží se ovládat svou partnerku. Mají za to, že když si ji drží doma, nemůže je tak srovnávat s jinými muži a po zjištění, že vlastně za moc nestojí, je opustit. Muži si nemohou být absolutně jisti tím, zda jsou otci dětí, které vychovávají, proto si nepřejí, aby se jejich partnerka na jiného muže vůbec podívala.

Muž ve vztahu žárlí nejvíce, pokud zjistí, že ho žena podvedla tělesně. Pro ženu znamená největší ponížení, jestliže muž cítí i k jiné ženě podobnou citovou vazbu jako k ní.

Žárlivec a odhalení

Neexistuje žádný důkaz věrnosti, který by bylo možné žárlícímu předložit. Žárlivec si začíná svého partnera představovat ve smyšlených situacích a mnohdy ho svými scénami do cizí náruče pošle. Podezření se nakonec potvrdí a dotyčný zažívá pocit vítězství. „Celou dobu jsem to věděl(a)!“ následuje ostuda v rodině, ale pak najednou žárlivec mění taktiku a začíná škemrat a slibovat, že udělá cokoliv, jen ať ho/ji partner neopouští. V tomto momentu se podařilo žárlivost na chvíli utlumit, ona se ale vrátí a s mnohem větší silou.

Určitá míra žárlivosti ke zdravému vztahu patří. Každý přece žárlí, jen se to nesmí vymknout z ruky. Když někdo k někomu patří, neznamená to, že ho ten druhý vlastní. Základem dobrého partnerského soužití je oboustranná důvěra. Mluvte pokud možno klidně se svým partnerem o svých citech k němu a o strachu z toho, že vás opustí. Tímto klidným jednáním se vyhnete výčitkám a obviněním, protože scénami a vyčítáním ho ženete do opozice.

Nejžárlivějším národem jsou Brazilci, nejméně žárlí Japonci. Rozhodující faktor spočívá v procentu plodnosti jednotlivých zemí: Brazilci jsou na přední příčce v plodnosti, Japonci naopak mezi nejplodnější nepatří.