Máme doma puberťáka
Tak a je to tady. Jednoho dne se z našeho sladkého andílka stává doslova těžko snesitelný tvor, který jen minimálně připomíná naše dítě. Rodič se najednou nestačí divit. Prakticky všechno je najednou nemožné a nemoderní a ještě jsme ujištěni, že ostatní spolužáci to mají rozhodně jinak. V řeči puberťáka to znamená, že ostatní mají vyšší kapesné, mohou nosit na sobě co chtějí a nemusí být doma tak brzy. Vaše ujištění, že to však nejsou vaši potomci zrovna moc neobstojí.
Rodiče by se měli připravit
S dospíváním našeho potomka se musíme zkrátka smířit a vydržet. Násilím, křikem ani vojenským drilem nic nedocílíme. Dítě se sice tváří, že o naši lásku vůbec nestojí, ale ve své podstatě je nejisté a neví si se sebou ani se světem rady. To vám ovšem vůbec nepřizná, spíše se dozvíte o věcech ze kterých na vás půjdou mrákoty. Tak např. vám vaše dítě s ledovým klidem sdělí, že :- Nemáte styl a neumíte žít, protože jste jenom v práci a jezdíte autobusem.
- Vůbec ničemu nerozumíte, protože nechcete připustit nedůležitost některých předmětů ve škole.
- Jste trapní a neumíte se bavit ve společnosti.
- Zkrátka vše co uděláte je špatně.