Zkusili jste biofeedback?

Biofeedback není vůbec nic tajemného. Anglické „feed" lze přeložit jako krmit a „back" zpátky. Biofeedback tedy doslova znamená „biologická zpětná vazba".

Někteří odborníci této metodě předpovídají velkou budoucnost, jiní ještě pochybují. Pravdou je, že se ve světě mnoho let s úspěchem používá.

Komu může pomoci?

Některé poruchy - lehká mozková dysfunkce, dysgrafie, dyslexie, ale i úzkost a deprese- souvisí s tím, že mozek „neladí". Tréninkem na biofeedbacku mohou pacienti své narušené dráhy v mozku znovu „pospojovat"

Vědci zjistili, že člověk využívá svůj mozek pouze z pěti až deseti procent. V americkém NASA byla před více než třiceti lety vypracována metoda stimulace mozku, díky které může mozek zvýšit svůj výkon až o třicet procent. Ukázalo se, že s pomocí speciálního přístroje a při odpovídajícím tréninku může člověk usměrnit svůj mozek, vytvořit pevné vazby a aktivizovat procesy myšlení.

Tato metoda nejrychleji „zabírá" při léčbě poruch spánku. U poruch pozornosti se udává úspěšnost okolo pětaosmdesáti procent. Proto je často používána u dětí s poruchami pozornosti, soustředění, učení a řeči. Biofeedback tak našel uplatnění i v diagnostice a stimulaci mozkové činnosti dětí, dokonce i tříletých nebo čtyřletých.

Odborníci tvrdí, že je biofeedback schopen odhalit dyslexii už ve čtyřech letech a dokáže ji i korigovat. Díky stimulaci mozku se totiž dítě naučí využívat těch mozkových spojení, která zodpovídají za správné psaní.

Biofeedback je úspěšný také např. při epilepsii, chronických bolestech, bolestech hlavy včetně migrén, úzkostech a depresích.

Trénink zpětné biologické vazby nemá podle PhDr. Karla Tyla žádná věková omezení. Podle něj je zvláště vhodný u dětí, kterým byl doporučen odklad školní docházky nebo chodí na logopedii.

Nebojte se terapie

Představte si, že sedíte s nohama nahoře před monitorem počítače a hrajete si videohru. Tak nějak vypadá sezení biofeedbacku. Nemáte však k dispozici ani klávesnici, myš, joystick.

Biofeedback funguje až překvapivě jednoduše, a to prostřednictvím EEG přístroje. Pacient má nasazeny tři elektrody, dvě jsou umístěny na uších a jedna na hlavě.

Všechny tří snímají mozkové vlny, jejichž aktivita je filtrována a rozložena do frekvenčních pásem. Jejich průběh sleduje terapeut na počítači a může je ovlivňovat. Ne však vaše myšlenky! Jen pracuje se získaným signálem, který vysílá mozek, a motivuje ho k vyšším cílům.

Obraz ukazuje, které vlny převažují a které jsou slabé, a potřebují tedy stimulaci. Mozek se naučí využívat mozkových vln a spojení, která nebyla aktivní nebo byla oslabená. Pacient tak získá nové dovednosti nebo návyky v chování.

Pacient se musí dobře uvolnit a plně se soustředit na to, aby hrál dobře. Narůstá-li aktivita mozku tam, kde je třeba, pacient boduje, vzrůstá-li však v nežádoucích frekvenčních pásmech, úspěch ve hře mizí. Mozek tedy postupně reaguje na motivační vodítka, která mu nabízí počítač tím, že ho odměňuje za dobré výsledky. Mozek má obdivuhodnou schopnost učit se novým věcem a pamatovat si činnosti, za něž je pochválen.

Učí se a vytváří nové spoje mezi buňkami. Terapeutický proces je tak podobný normálnímu studiu nových poznatků.

S pomocí biofeedbacku lze vrozené vlastnosti a dispozice jenom rozvíjet, a to tím, že se mozek naučí využívat větší část svého potenciálu.

Trénink je nenásilný, bezbolestný.

Počet „tréninků"

První kladné výsledky se mohou u dětí projevit po deseti sezeních, u dospělých i dříve. Základní cyklus zhruba zahrnuje 20 až 30 tréninkových sezení.

Pro úpornější dysfunkce, jako jsou poruchy učení, dyslexie, dysgrafie, vývojové vady řeči bývá ale potřeba někdy až 60 sezení.

Každé sezení se skládá ze dvanácti tříminutových kol hry, mezi nimiž je dvacetivteřinová pauza. Zpočátku je třeba trénovat dva- až třikrát týdně, po dosažení prvních výsledků stačí dvě až jedno sezení za týden.

Tato metoda však není hrazena pojišťovnami, cena za sezení se může v různých centrech biofeedbacku lišit (250 až 420 korun).